Autorem titulu Otevřené dílo, konkretizovaného podtitulem Forma a neurčenost v současných poetikách, který u nás vydalo na počátku roku 2015 nakladatelství Argo, je slavný a významný italský filosof, estetik, literární vědec, sémiolog a romanopisec Umberto Eco. Umberto Eco se narodil roku 1932 v Alessandrii. Po maturitě začal studovat práva v Turíně, tohoto oboru však velmi brzy zanechal a jal se studovat středověkou filosofii a literaturu. Doktorát získal díky své práci o estetice Tomáše Akvinského. Umberto Eco, jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny 60. let 20. století, se podílel na vzniku uskupení avantgardních umělců, které později tvořilo základ skupiny 63. Dnes učí na univerzitě v Bologni, je prezidentem univerzity San Marino a často přednáší na univerzitách v Miláně, Paříži a New Yorku. Eco má na svém kontě nepřeberné množství děl od románů po odborné práce o sémiologii a lingvistice. Jeho nejznámějším dílem je bezpochyby román Jméno růže, na nějž si můžete na našich stránkách přečíst recenzi. Z Ecových odborných děl jmenujme například tituly Teorie sémiotiky, Hledání dokonalého jazyka v evropské kultuře, Kant a ptakopysk, Krása a umění ve středověké estetice, Vytváření nepřítele (recenzi si můžete přečíst po kliknutí na tento odkaz) anebo Dějiny krásy.

Pojem „otevřené dílo“, italsky opera aperta, je termín, který zavedl Umberto Eco ve své stejnojmenné knize z roku 1962. Chtěl jím poukázat na existenci textů, otevřených více různým interpretacím. Podle Eca je totiž tímto způsobem otevřená každá umělecká forma bez ohledu na historický kontext svého vzniku a tvůrčí záměr autora. Smyslem jeho statí tedy není dělit umělecká díla na kvalitní, rozuměj otevřená, a díla uzavřená, a tedy i nekvalitní a překonaná, a jak sám autor hned v předmluvě upozorňuje, „otevřené dílo“ rovněž nedokáže zodpovědět všechny otázky ohledně povahy a funkce umění.

Otevřené dílo je souborem esejí inspirovaných experimentalismem moderního umění a neoavantgardními tendencemi, jejichž společným jmenovatelem je již zmíněný pojem „otevřené dílo“. Jako typický příklad „otevřeného díla“ je uveden Joyceův Odysseus, nabízí se však uvést i dílo samotného autora, konkrétně Jméno růže, jež lze číst jako detektivní román, historický román nebo například filosofický spis. Samotným Ecovým esejím v novém vydání předchází i pohled autora a naopak kritiky na Ecovo nejznámější dílo, reakce ze zahraničí a autorovy předmluvy k prvnímu a druhému vydání knihy.

Umberto Eco je pojmem, slibujícím kvalitu a odbornost. U titulu Otevřené dílo je tomu nejinak. Čtenář musí při četbě obdivovat hloubku autorových znalostí, jeho schopnost vyznat se v mnoha oborech a problémech a dívat se na věci z nových úhlů. Ecova odbornost v sobě nese jisté úskalí pro čtenáře, kteří nejsou dost dobře obeznámeni s jeho dílem. Pro ty bude minimálně zpočátku těžké držet s autorem krok a chápat všechny jeho úvahy a teze. Proto doporučuji knihu Otevřené dílo především těm, kteří jsou s problematikou již alespoň částečně seznámeni a budou si tak moci plně vychutnat Ecova génia.

Související knihy

Eco, Umberto

Argo, 2015