Nakladatelství Argo vydalo v roce 2013 titul Vytváření nepřítele a jiné příležitostné texty, jenž je nejnovějším esejistickým dílem Umberta Eca. Tento italský významný představitel postmoderny a avantgardy 60. let 20. století se narodil v Alessandrii. Po maturitě se na přání svého otce vydal studovat práva do Turína, ale brzy se přeorientoval na středověkou filosofii a literaturu. Jeho bakalářská práce se věnovala estetice Tomáše Akvinského. Po ukončení studia se stal nakladatelským redaktorem v Radiotelevisione Italiana a pracoval i jako lektor na univerzitě v Turíně. Od roku 1964 vyučoval na univerzitě v Miláně, o rok později začal působit ve Florencii. Roku 1971 se stal profesorem sémiotiky v Bologni.

Mezi nejznámější esejistická díla Umberta Eca patří například Teorie sémiotiky a Sémiotika a filosofie jazyka, z jeho románů se proslavily především Jméno růže, Foucaultovo kyvadlo, Baudolino a Pražský hřbitov (naši recenzi na tuto knihu si můžete přečíst zde). Z výpravných děl stojí za zmínku dozajista Dějiny krásy, Dějiny ošklivosti a Bludiště seznamů, nelze opomenout ani titul věnující se sémiotice Od stromu k labyrintu, jehož recenzi si také můžete přečíst na našem webu.

V knize Vytváření nepřítele, jež nese podtitul „a jiné příležitostné texty“, si může čtenář přečíst celkem patnáct esejí, ve kterých se autor věnuje velmi rozdílným tématům. Eseje nespojuje téměř nic kromě autora a toho, že byly vydány v posledním desetiletí. Název první eseje je shodný se jménem celé knihy, jde tedy o text Vytváření nepřítele. Autor v něm konstatuje, že je důležité mít nepřítele, abychom si mohli vymezit vlastní identitu a abychom si jeho prostřednictvím mohli obstarat nějakou překážku, na níž můžeme prověřovat svůj systém hodnot, přičemž platí, že pokud žádný nepřítel není, je třeba si ho vytvořit.

Ono vytváření nepřítele autor demonstruje na různých historických pramenech. Uvádí například to, jak viděli Evropané Saracény, tedy jako páchnoucí ohavy. Pro křesťany byli zase nepřáteli Židé, které popisovali jako lidi se sinalou tváří, zahnutým nosem, zapadlýma očima, vystouplou bradou a výraznými stahovacími svaly úst. Jak lze z těchto příkladů vidět, nepřítel byl vždy nějakým způsobem ošklivý, jelikož to, co bylo krásné, bylo také dobré a naopak.

Další zajímavý a možná i trochu kontroverzní text nese název Embrya před branami ráje. Zabývá se problematikou etiky potratů a srovnává názory církevních Otců s postoji dnešních odpůrců interrupce. Závěry z toho vyvozené budou jistě pro mnohé čtenáře přinejmenším překvapivé. Jak však sám autor hned v úvodu eseje píše, neklade si za cíl obhajovat filosofická, teologická či bioetická stanoviska k otázkám potratu či kmenových buněk, ale jeho příspěvek je čistě historické povahy a referuje jen o tom, co si o zmíněném problému myslel svatý Tomáš Akvinský.

Esej Absolutní a relativní byla vytvořena jakožto příspěvek pro fórum Milanesiana nazvané Střety absolutna. Klade si elementární filosofickou otázku, co všechno lze slovy „absolutní“ a „relativní“ mínit, a snaží se na ni odpovědět. I esej Plamen je krásný se věnuje tématu fóra Milanesiana, tentokrát jde o Čtvero živlů. Umberto Eco si zvolil za téma své práce oheň, jelikož jej považuje za živel, který má sice pro náš život zásadní význam, ale jemuž hrozí, že bude zapomenut. Ve své práci se věnuje různým povahám ohně, například ohni pekelnému, ohni očišťujícímu (alchymistickému) či ohni uměleckého podnětu.

Dále se čtenář může nechat osvítit kupříkladu esejemi Navštěvování klenotnic, Kvašené požitky, Proč nebude ztracený ostrov nikdy nalezen nebo Imaginární astronomie. Na úplný závěr si Umberto Eco ponechal svou úvahu nad problematikou jednu dobu velmi skloňovaných Wikileaks.

Kniha zaujme nejen oddané čtenáře Umberta Eca, ale i každého, kdo se zajímá o problematiku sémiologie, filosofie nebo historie. Díky tomu, že každé téma pojednává o něčem jiném a spektrum těchto témat je doopravdy velmi široké, každý si v knize najde esej, která jej zaujme a jež podnítí jeho vlastní filosofování.

Související knihy

Eco, Umberto

Argo, 2013