Veřejný prostor není pouze prázdný prostor mezi budovami. Je to tkáň společnosti – ulice a náměstí, kde se lidé setkávají, parky, které sdílejí, i digitální sítě, jež nás spojují a zároveň rozdělují. Právě zde se určuje, kdo může být přítomen, kdo je slyšen a kdo zůstává v pozadí. Žádný veřejný prostor není nestranný – vždy je zatížen politikou, pamětí a mocí. V jeho podobě se zračí napětí mezi svobodou a kontrolou, inkluzí a vyloučením, připomínáním a zapomínáním. Pomníky, architektura či algoritmy sociálních sítí nenápadně rozhodují o tom, kdo získá viditelnost, a kdo je odsunut do neviditelnosti.