Střední Evropa není jen místo na mapě, ale oblast sdílené zkušenosti: vzájemných výpůjček, vynucených ústupků a nedorozumění. Ve středověku Středoevropané líčili své nepřátele jako „psohlavce" – z nichž se následně stali Turci, Švédové, Rusové a Sověti. Ti všichni střední Evropu rvali na kusy a přetvářeli ji podle vlastních představ. I tak si region vytvořil vlastní soudržnou identitu a z neustálého soutěžení mezi královstvími evropského středu opakovaně vzešlo kulturní jiskření – oblast byla prvním domovem renesance mimo Itálii, kolébkou reformace, východiskem osvícenství, symfonické hudby i moderního nacionalismu. Dějiny střední Evropy podle Martyna Radyho mapují dva tisíce let vývoje, její kreativity, turbulentních změn i sdílených kulturních tendencí, díky nimž jsou tyto země tak jedinečné..