Čapkovy Obrázky z domova dýchají upřímnou, pokornou láskou k naší zemi, ke krajině a k lidem, kteří tvořili a tvoří náš domov. Jsou upřímné jako naše touhy, starosti, úmysly a sny, vepsané do kraje jako promodrávající síť řek a potoků, travnaté důlky a bochánky, lesnaté bábovičky i olysalé homole, větrem se vlnící účesy obilných polí i zrcadlící hladiny rybníků.
Doma! Tady jsme doma, na těchto místech nám nejvíc záleží a jim nejvíc záleží na nás… Přístav, z nějž vyplouváme, po jehož bezpečí toužíme – a kam se navracíme, do tisíckrát zažitých míst! Zde jsou naši živí, ti lopotící se i lenošní, a s nimi také mrtví, minulí jakož i budoucí, sestry a bratři odchovaní mateřským mlékem vydobytým z této země, kteří si navzájem rozumějí nejlépe. Domov jako maják, z nějž dohlédneme i do největších dálek, aniž by se nám zatočila hlava.