Manželé Třešňákovi vyprávějí příběh o výchově své dcery Dorotky, postižené autismem ve spojení s mentální retardací. Není primárně svědectvím o autismu, ale o tom, jak se vyrovnat s narozením takového dítěte a kde v extrémně náročné životní situaci hledat rovnováhu. Dorotčini rodiče citlivě a otevřeně líčí vnitřní proměnu, kterou jim roky nepřetržité péče přinesly, a zachycují jak kouzelné momenty života s atypickým dítětem, tak i děsivá dramata dívčina neklidu a sebepoškozování. Text, v němž se prolíná perspektiva otce a matky, střídá vyprávění o každodenních situacích s psychologickou a spirituální reflexí.