Ve své románové prvotině popsala Marie Benetková svoji osudovou
lásku ze dvou úhlů – jejího a jeho.
Dvaasedmdesátiletá autorka byla mimo jiné podkoní, komparzistkou,
zahradnicí, chartistkou, servírkou, emigrantkou, ošetřovatelkou,
izolátorkou domů i ženou hudebníka Vratislava Brabence. Žije
v Kanadě a učí jógu.
„Píšu si to jen tak pro sebe, a nevím, co s tím, asi nic,“ říká Marie
Benetková, jejíž román je zároveň milostným příběhem i kronikou
undergroundu. Ona je zběhlá pekařka a on zahradní architekt a
muzikant. Olgu i Vilíka spojuje láska k přírodě a touha po svobodě,
oba to jsou povahou solitéři, co největší štěstí zažívají v komuně
nedaleko Prahy. Olga v té době jezdí do práce v zámeckém parku na
koni, a Vilík tam diriguje partu intelektuálů, než ho přímo v práci
zatkne Státní bezpečnost. Následuje monstrózní proces, výhrůžky a
výslechy, po tragické ztrátě druhého dítěte se Olga s Vilíkem
rozhodnou emigrovat. Úsporný styl románu umocňuje i řada
různorodých tónů: je tu absurdní humor dobrovolně zvoleného
blázince, hrůzná groteska estébáckých sledovaček („objekt opustil
objekt“), melancholie emigrantských snů i erotické jiskření.