Kniha Přežila jsem peklo čili Posnídal jsem chilli s kambodžskou princeznou je autentickým vylíčením anabáze devítileté dívky z nejvyšších společenských sfér v Kambodži 70. let, která prošla od počátku do konce krvavým Pol Potovým režimem a na vlastní kůži zažila hyenismus Rudých Khmérů. Oči dívenky, která ve svém věku nebyla zatížena předsudky dospělého člověka a nebyla tedy v pokušení dramatizovat události více, než jak se opravdu staly, zaznamenaly děj nejkrutějšího režimu dějin lidstva v jeho běhu. Bez příkras, bez přehánění, v jeho surové podobě. Přežila a třesoucím hlasem vydala své svědectví…

Druhý den si strýc na kraji polí vykopal hrob. Potom dozorci svolali celou osadu, aby se šla podívat, jak budou zloděje popravovat. Strýcovu nemocnou ženu a obě malé děti postavili do první řady. Nám otec účast zakázal, ale já neposlechla, vylezla jsem na nedaleký strom a všechno jsem pozorovala. Tatínkův bratr, který s opuchlým obličejem skoro ani nebyl k poznání, si musel kleknout na kraj hrobu, zabijáci vzali tlustý dřevěný klacek, a tím mu rozbili hlavu. Z rozbité lebky vystříkl mozek. Katům mohlo být tak čtrnáct, patnáct let. Popravovali chladnokrevně, jako by při tom vůbec nic necítili. Zabít člověka neznamenalo víc než zašlápnout žábu. Ani přihlížející nesměli plakat. Museli křičet: „Hurá ONKA.“ Křičely to i strýcovy malé děti. Jen já na nedalekém stromě mohla plakat.