Téměř všecky matky, které jsem potkal, vnímají mateřství jako směs radosti, bolesti a vzrušení, ale především jako běh na dlouhou trať. Zdá se, že bez ohledu na to, jak jsou naše děti staré, úloha rodičů nikdy nekončí. Před patnácti lety ke mně přišla matka, které bylo devadesát pět let, a říká: „Teď můžu umřít v klidu, chlapče.“ „Jak to?“ podivil jsem se. „Protože se mi právě podařilo dostat nejmladšího syna do domova důchodců,“ odvětila. Ukázalo se, že synovi bylo sedmdesát dva a byl už trochu sešlý věkem. Ona však byla při plné síle, a tak poté, co ho vyprovodila do školy, na univerzitu a do manželství, dotáhla také tuhle věc – jako matka.