Janě Poncarové, autorce celé řady úspěšných historických románů, vyšla v květnu letošního roku v nakladatelství Motto knižní novinka Ženy slova.

Kniha je pojata jako pocta osmi téměř zapomenutým spisovatelkám z období konce devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Jedná se o autorky, jejichž životní osudy a díla nejvíce oslovily Janu Poncarovou při jejím pátrání v archívech, deníkových záznamech a osobních korespondencích. Neméně usilovné bylo také její shánění původních vydání knih v antikvariátech i putování po místech spjatých se životy jednotlivých spisovatelek. Velice obdivuhodné je, že toto vše probíhalo ve vysokém stupni těhotenství Jany Poncarové.

Ve své knize Jana Pocnarová představuje Marii Wagnerovou, Annu Lauermannovou, Růženu Svobodovou, Vlastu Javořickou, Amálii Kutinovou, Olgu Bárenyi, Marii Majerovou a Popelku Biliánovou. Přiznávám, že mi většina z těchto jmen před přečtením knihy Ženy slova mnoho neříkala. Předpokládám, že celá řada čtenářů na tom bude podobně. Vlastně není příliš divu. Některé ze jmenovaných autorek musely, zejména proto, aby jejich díla vůbec dostala šanci prosadit se v tehdejším výrazně antifeministicky orientovaném literárním světě, psát pod mužskými jmény. Věděli jste například, že se pod jménem autora legendárního Školáka Káji Maříka Felixe Háje skrývala žena, spisovatelka Marie Wagnerová? Pro mě osobně velmi šokující odhalení.

Ženy slova přibližují neobyčejně poetickým a velmi poutavým způsobem pohnuté, nezřídka i tragické osudy výše zmíněných spisovatelek. Vykreslují nelehký boj těchto žen o prosazení jejich tvorby navzdory častým ústrkům, podceňování i opovrhování nejen ze strany nakladatelů a literárních kritiků, ale i od nejbližších rodinných příslušníků, přátel a široké veřejnosti. Jana Poncarová do příběhů navíc vkládá  i vlastní čtenářské poznatky, autorské zkušenosti a odkazy na své konkrétní knihy.

Autorka nikterak neodsuzuje spisovatelky, které jí svými politickými či osobními postoji a názory nejsou blízké. Svou pozornost věnuje především literární tvorbě těchto žen. V případě bývalým režimem oslavované Marie Majerové se zabývá etapou jejího života a díly zapadajícími do doby před komunistickým pučem v únoru 1948. Povídky Marie Majerové z tohoto období jsou mimochodem velmi zdařilé.

Sama Jana Poncarová také vstupuje do všech částí vyprávění. Navštěvuje místa, která se významným způsobem vztahují k osudům představovaných žen. Dochází také k jejím fiktivním setkáním a rozhovorům se spisovatelkami. Jednotlivé kapitoly zakončují krátká shrnutí nejdůležitějších skutečností ze života dotyčné autorky. Nechybí ani doporučení, které knihy z její tvorby stojí za přečtení. Čtenář dostane také informace, na kterých hřbitovech může „ženám slova“ položit květiny na hrob.

Jana Poncarová přináší nesmírně cenné, autentické a inspirativní svědectví o vytrvalém boji českých spisovatelek, které bez ohledu na dobové společenské konvence usilovaly o právo tvořit a publikovat.

Kniha Ženy slova je určena všem milovníkům historie, literatury a mimořádně silných lidských, v tomto případě ženských, osudů.

Související knihy

Ženy slova
Zapomenuté příběhy českých spisovatelek 19. a 20. století

Poncarová, Jana

Motto, 2025