Další svazek šestidílné edice Dějin světa se zaobírá dějinnými procesy, jež vedly ke zrodu moderny s jejími pro nás důvěrně známými rysy. Autoři se nejprve podrobně zabývají demografickými proměnami v novověku a postupnou industrializací, jež vedla k naprosté restrukturalizaci společnosti. Jestliže v 16. a 17. století došlo k novému etablování rozvíjejících se věd, pak období osvícenství je již přímo ve znamení vědecké revoluce. V politické oblasti dochází ke vzniku a vývoji státu, budovaného na základě ústavy. Objevují se nové světodějinné koncepce, mezi nimiž největšího vlivu dosáhnou myšlenky Hegelovy - ty se v Marxově přepracování posléze stanou kolébkou revolucí, jež zasáhnou svět. Dochází ke „globalizaci Evropy“ zakládáním nových koloniálních panství, která však zároveň redukují někdejší dvojstrannou výměnu mezi zeměmi. Evropa se šíří do světa nejen hospodářsky, ale nadále i svými myšlenkami a svým náboženstvím. Mimořádně turbulentní historické období, jež pokrývá nový svazek Dějin světa, vrcholí příchodem první světové války.