Hrdinky tohoto románu prožívají mateřství v hraničních situacích. Zuzana Lauková počne na sklonku druhé světové války dítě s ruským partyzánem Alexejem, kterého vzápětí zastřelí němečtí vojáci. Zuzana je po válce falešně obviněna ze zrady a těhotná odvlečena do ruského gulagu. Táborová existence je zkouškou přežití pro všechny vězně, natož pro zranitelnou matku s malým dítětem. Po Stalinově smrti se Zuzana díky amnestii konečně může vrátit domů, jenže její syn už je občanem Sovětského svazu a kolem krku nosí pionýrský šátek.

Zuzanin osud je provázaný se současností – na sklonku života vypráví svůj příběh studentce Lucii, která jej chce použít jako zdroj pro svou diplomovou práci. I Lucie řeší vlastní těhotenství a komplikovaný vztah k matce a učí se převzít zodpovědnost za právě počatý život. Muži hrají v Matkách jen okrajovou úlohu, je to ženský svět, v jehož středu stojí dvě silné ženy, rebelky vůči matkám, ale zároveň nejisté, pochybující bytosti ve vztahu ke svým dětem.