Nejdramatičtější příběhy píše sám život. Někdy jde o události, nad nimiž zůstává rozum stát, a i sebenadanější spisovatel jen žasne, že ho nebo ji nic takového ani nenapadlo. Naneštěstí to platí i pro ty nejkrutější zločiny, které se navíc odehrávají jen kousek od našich dveří.
Pipa Fitz-Amobiová je obyčejná středoškolačka. Ještě netuší, co vše ji čeká, když se pustí do svého projektu. Vlastně ani neví, jaké si pro svůj středoškolský projekt vybrat téma…
Jak z namyšleného kovboje, co se nedokáže ovládat, rád navštěvuje večírky a užívá si pozornost žen, udělat slušného muže?
Než se vrátila domů z posledního pracovního úkolu, někdo zabil jejího manžela. Ve světle všech známých skutečností se stala jedinou podezřelou. Až na to, že to neudělala…
Že se zločin objevuje v lidské společnosti od jejích nejzazších počátků, asi není třeba příliš zdůrazňovat. Civilizace s sebou kromě jiných výdobytků přinesla i institut policie a soudnictví. Takže některé trestné činy se přeci jen potrestání dočkají.
Práce se sériovými vrahy v detenčním zařízení určitě není žádný med. Zvlášť, když se v takovém ústavu někdo rozhodne, že by mohl rychle zbohatnout třeba tak, že těhotné matce vyřízne plod z těla, aniž by se staral o následky. Dá se vůbec takové dítě ještě zachránit?
Na své mládí často pohlížíme jako na čas her a malin nezralých. Vrátíme-li se po letech do míst, kde jsme prožili své první lásky i zklamání, nezřídka cítíme hřejivý proud nostalgie. Někdy se ale minulost rozhodne vystrčit doslova vražedné růžky. A pak nezůstane kámen na kameni.
Vyplnilo se vám někdy některé z vašich přání? Nebo jste přesvědčení, že ani nemá cenu si cokoli přát?
