Po silnici jde člověk. Visí na něm zaprané hadry, které se dají stěží označit jako košile a kalhoty. Běží, hopká, jde rychlým krokem, chvílemi se hlasitě směje. Nesmírně veselý obrázek. Že by byl tak veselý z cinkání skleněných cingrlátek na ramenou?
Rubrika: Čtení ke kávě
Láska k přírodě
V moderní době je příroda utiskována. Trpí vzduch, voda i půda. Všude jsou nečistoty, které tam nepatří.
Doba posthektická
STOJÍM RÁNO U OKNA A VYHLÍŽÍM VEN, na městečko, kde se zastavil čas, a na tomto místě jde poděkování za spolupráci s panem Hrabalem. Hledím do toho našeho údolíčka, kde se červenají střechy, to je betlém! Tu všude bydlí naši sousedi. Je pěkný podívat se z okna a ty střechy znát i jménama. Pravda, spoustu těch lidí neznáme, některý nesnášíme, ale někde se najde i pár přátel. Není podstatný, aby jich bylo až tak úplně moc.
Santiago de Compostela a nakopnutí do nového života
Je tomu již 6 let, co mé nohy kráčely prvně Svatojakubskou cestou s cílem doputovat ve zdraví (s batohem na zádech) ke katedrále sv. Jakuba do Santiaga de Compostela ve Španělsku.
Já, Konstancie Uherská, kapitola 4.: Eržika
Ostřihomský arcibiskup Job kráčel pomalu a důstojně přes nádvoří. V uctivé vzdálenosti za ním se držel kanovník, nesoucí křeslo. Neklamné znamení, že páni se scházejí na sněm.
Jaro
Každé roční období sebou nese charakteristické rysy. Jaro přináší nový život, nové lásky. Léto nabírá na síle, je v nejlepším rozkvětu a začíná zakládat potomstvo. Podzim je plný plodů, krásných barev a jistého uklidnění po plném létě. Zima představuje spánek, relaxaci, nabírání nových sil do dalších období. Ale platí to vždycky?
Ještě trocha jarního přemítání
Je tu jaro, slunko už ve svým maličkým zenitu pěkně dosvítí přes okolní střechy nám na zápraží a běží tak rychle, jak rychle se točí náš dům.
