Rubrika: Čtení ke kávě

Boty

Marie Rejfova_Boty

Ne každý může v životě dělat to, co ho baví. Já se řadím mezi ty šťastlivce, kteří mají svou práci rádi. Vážně. Nicméně… Někdy je opravdu těžké zachovat si zdravý rozum.

Já takový nejsem

supermarket

Pondělní ráno, 9. 30, nejmenovaný supermarket. „Šéfe, dochází rohlíky!“ „Šéfe, našla jsem plesnivou okurku, jo a kasy jedou naplno, to je tím zlevněným mlíkem a nestíháme péct buchty a lidi chtějí ten prací prášek v akci, jenže už je pryč!“

Vánoce – svátky světla, lásky, rozjímání

Hana Militka_uvodni

Prosinec. Nádherné dětské sny. Mikuláš s čertem. Někdy i s andělem. Trocha obav z pekelníka. Nadšení z Mikuláše vítězí. Tajemný Ježíšek. Ozdobený stromek. Všude plno světýlek. Dárky. Cukroví. Láska…

Stromy života

Michaela Burdova_Stromy zivota

Stromy patří mezi největší zázraky naší planety. Už staří Keltové je chovali v posvátné úctě. Nazýváme je plícemi našeho světa, což je doslovné, protože bez lesů by byla naše planeta neobyvatelná. Nejen, že jsou lesy zdrojem kyslíku a uhlíku, který je
třeba k udržení stability našeho klimatu, ale jsou také zdrojem nádherné energie.

Jak jsem si sbalila kufry

Ivana Chribkova_uvodni foto

Mám nohy zahrabané v písku, kolem šumí moře. Přestože je listopad, mám na sobě kraťasy. Nos krčím na ostrém slunci, abych viděla na „papír“ v počítači, a sluneční brýle jsem si pro jistotu odložila do vlasů, protože už se mi jednou stalo, že jsem tři dny vypadala jako mýval, který nemůže vyjít z domu. Když si představím, že si teď nalijete kávu a pustíte se do čtení, mám na sobě velkou tíhu zodpovědnosti, abyste těch pár minut strávili v dobré společnosti a také si odpočinuli.

Akademická čtvrthodinka

Erik Gilk_Akademicka ctvrthodinka

Akademická čtvrthodinka (A15) je studentský vědecko-popularizační projekt, který vznikl na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Jeho účelem je přinášet nejen akademické obci videa s vyučujícími jednotlivých kateder Filozofické Fakulty.

Šuplíkové příběhy

Ilka Pacovská_uvodni foto

Psát do šuplíku je můj celoživotní úděl. Vždycky jsem chtěla vytvořit něco, co mě přežije, ale velice záhy jsem zjistila, že se psaním neuživím. Dětský sen zůstal nenaplněný. Ale „do šuplíku“ si člověk může psát, co chce, jak chce, a nikdo mu do toho nevrtá!

Roztomilá australská zviřátka

Kristina Hlavackova_uvodni foto

Když jsem doma řekla Austrálie, mamku málem omyli, táta vypadal na infarkt a brácha začal závidět, i když tam už byl. Všichni se shodli, že Austrálie je plná lezavců, lítavců, kousavců a jiných nebezpečenství. A hlavně, já prý přitahuji maléry.

Kdy už konečně?

Militka_nahled

Čekání je těžké. Nesnáším čekání. Čekání na vědění, na lásku, na úspěch. Čekání na partnera, až přijde z práce. Čekání, až se uzdravím. Až mě šéf povýší. Až pojedeme na dovolenou. Kdy už konečně začneme žít ten pravý život!?

Na počátku stezky

Neuwirth

Malý klučina, který seděl na objemném batohu, vztáhl ručku po složeném rybářském prutu, sevřel jeho rukojeť a obrátil se k dědovi. „Ga – ga“ pravil, a bylo v tom všechno – otázka, vlastnictví, důvěra i touha. „Jasně,“ odpověděl děda, „takhle se to dělá, ukaž!“