Námět neopětované lásky vybrala po svou knihu Nevhodný letní románek italská autorka píšící pod pseudonymem Ali Hazelwood. Na svém kontě má již řadu příběhů různých žánrů, na které si na našem webu můžete přečíst recenze. Příznivcům fantasy nabízí paranormální romance s upíry a vlkodlaky, přičemž série zatím čítá dva díly: Nevěsta a Družka. Dospívajícím čtenářkám by se mohla líbit kniha Šach a mat. A dospělé ženy osloví romány Hypotéza lásky, Hlava plná lásky, Teorie lásky a Tohle není láska.

Poslední čtyři zmíněné tituly jsou součástí série nazvané Plný vášně a vědy, ve které autorka spojuje svá oblíbená témata: vědu a lásku. Jednotlivé příběhy se nesou v podobném duchu: v hlavních rolích se objevují inteligentní ženy pohybující se v oborech, jimž dominují muži. Hlavní hrdinky dobře vědí, čeho chtějí v životě dosáhnout, ale kvůli svému pohlaví čelí různým překážkám a je pro ně těžké se v mužském kolektivu prosadit. Prostřednictvím těchto románů Ali Hazelwood upozorňuje na nerovné podmínky mezi muži a ženami a také na to, že někteří muži mají stále dojem, že si ke svým kolegyním mohou dovolit téměř cokoli! Což rozhodně není v pořádku.

Jenže jak se série rozrůstá, pozvolna se mění autorčin styl psaní. Zejména čtvrtý díl – Tohle není láska – se od předchozích tří výrazně liší. Ali Hazelwood se odklání od původních témat a věnuje se dalším. Zároveň našla zalíbení v erotických scénách. Dává jim tolik prostoru, že ostatní zápletky ustupují do pozadí. A já mám dojem, že z jejího vyprávění se pomalu vytrácí to, co ho (alespoň v mých očích) činilo výjimečným a odlišovalo od ostatních. Pochopitelně jsem tedy zvědavá, jakým směrem se Ali Hazelwood ve své tvorbě rozhodne ubírat dál. Proto jsem se i přes rozporuplné pocity z jejích nejnovějších děl pustila do dalšího pokračování série, které nakladatelství Ikar vydalo pod názvem Nevhodný letní románek.

Hlavní hrdinka Maya Killgorová odjíždí na Sicílii, kde se má konat svatba jejího bratra. Minimálně týden stráví v krásné sicilské vile. Znělo by to lákavě, kdyby mezi několika pozvanými hosty nefiguroval i Conor Harkness – ženichův nejlepší kamarád a svědek. Maya se do Conora už před třemi lety zamilovala. Došlo mezi nimi i k určitému sblížení, ale Conor o vztah s Mayou neměl zájem, a to rovnou ze dvou důvodů: přece nebude chodit se sestrou nejlepšího kamaráda, a hlavně: patnáctiletý věkový rozdíl mezi ním a Mayou mu přišel až příliš vysoký!

Na tohle má talent – klást mi nevinné otázky, které mi dají najevo, kde je moje místo. Což je v jeho představách na dětském hřišti. Daleko od dospělých. Daleko od něj. (str. 30)

Aby toho nebylo málo, na svatbu je pozvaná i Conorova bývalá přítelkyně. Mohli by se ona a Conor dát na Sicílii zase dohromady? A co Maya? Ta se ocitá v celkem nezáviděníhodné situaci…

Všechny způsoby obrany, které jsem si proti Conoru Harknessovi vytvořila, nutně potřebují posílit. (str. 14)

Kniha Nevhodný letní románek navazuje na předchozí díl série: Maya je sestrou Eliho, který hrál hlavní roli v knize Tohle není láska. Opět se tak setkáte jak s Elim, tak s jeho přítelkyní Rue. Dozvíte se, jak se jim daří – nejen v osobním, ale i v pracovním životě. Dále se v příběhu objevují i ostatní zakladatelé firmy Harkness Group (kromě Eliho i Minami, Sul, Conor), které už rovněž znáte z románu Tohle není láska. Jde o první větší propojení mezi díly série; předchozí tři tituly lze číst samostatně. Proto si také myslím, že by romány Tohle není láska a Nevhodný letní románek měly tvořit samostatnou sérii. Obě knihy mají velice podobný koncept: témata jako věda (i Maya se věnuje fyzice) a láska (romantická zápletka spojená s neopětovanou láskou) zůstávají, ale přibývají další. Stejně jako Eli si i Maya prošla složitým obdobím. Oba se museli vypořádat se smrtí rodičů – byť každý odlišným způsobem…

Chovala jsem se hloupě, sobecky, zuřivě a lituju většiny toho, co jsem udělala zhruba od dvanácti do… no, možná dodnes. (str. 21)

Lehké to v dětství neměl ani Conor – vyrůstal v dysfunkční rodině, což ho poznamenalo více, než je ochotný si přiznat. Ale o tom vám více prozradí sama autorka.

Tentokrát se mi moc líbilo, jak Ali Hazelwood pracovala s chemií mezi postavami. Téměř do konce vyprávění vás drží v napětí, zda k sobě hrdinové vůbec najdou cestu. Což mi vyhovovalo, příběh díky tomu měl úžasnou atmosféru! Těšila jsem se i na pouhý polibek – obrovský rozdíl oproti situaci, kdy k intimnostem dojde třeba už v první kapitole… Stylem psaní mi tento román tedy připomíná první autorčiny knihy, které u nás vyšly. Právě díky nim jsem si její tvorbu oblíbila – oslovily mě vyváženou kombinací romantiky a humoru. Ačkoli jsem se do čtení pouštěla s jistými obavami, tentokrát se vůbec nenaplnily a já si román užila.

Související knihy

Hazelwood, Ali

Ikar, 2026