Reportáž: Svět knihy II.

Svět knihy II.: sobota plná kávy a setkání s českými autorkami

22.5.2026 Martina Černá Bez komentáře

Literární veletrh Svět knihy nabízí velmi pestrý program, je proto jasné, že všechno z něj se nemůže vejít ani do našich reportáží. Alespoň kousek z našeho literárního zážitku vám ale přinést můžeme. Třeba objevíte literární poklad…

Pestrý program veletrhu pro mě pokračoval sobotním dnem. Právě tam se odehrávalo snad to nejzajímavější, soudě nejenom podle besed, diskuzí a autogramiád, ale i podle davů, které se hned od desáté dopolední hrnuly na pražské výstaviště. Byl to vlastně takový malý čtenářský a literární masakr! Nezapomeňte, že si v magazínu můžete přečíst i první část naší SVĚTOKNIŽNÍ REPORTÁŽE.
Ačkoliv jsem už v předchozí části předesílala, že v centru mého literárního zájmu stojí zejména české autorky, sobotu jsem netradičně odstartovala mužským, a navíc ještě zahraničním autorem. Přece jenom jsem na veletrh nešla úplně sama. Moje sestra sice absolutně nesdílí můj pohled extroverta, nicméně se mnou statečně všechno vydržela. Přinutila jsem ji do batohu naložit aspoň nedávno zakoupenou novinku Craiga Browna: Podivuhodná cesta kolem královny – Alžběta II. a její století. S autorem proběhla nejenom beseda pod názvem Alžběta II. a její století s humorem a nadsázkou, ale čtenáři měli také možnost knihu si nechat podepsat. A to už se nikdy nemusí podařit, takže… Hurá do řady!

Měli jsme to s časem tak tak. Cestou jsme ještě stihly krátkou zastávku ve Stínadlech (Skautská nadace Jaroslava Foglara), to jsme si prostě nemohly nechat ujít, a už jsme pádily na další autogramiádu. Jo, ještě koupit knihu! U stánku nakladatelství Host je (opět) tlačenice. Nevadí, z fronty nákupu se přesouváme do fronty čekání na podpis. Petra Dvořáková je snad ta nejmilejší česká spisovatelka. Horká novinka Ordinace je podepsaná a tak můžeme frčet zase dál. Náš ručně psaný seznam toho, kam všude musíme, je dlouhý a prozatím z něj nic moc neubylo.

Při cestě kolem stánku Albatros Media, v němž probíhají zase jejich události, potkávám Lenku Chalupovou. Nemohu si odpustit ji nepozdravit. Nejenom proto, že mi tato dáma přirostla k srdci, už když poprvé navštívila moji domovskou knihovnu, ale i proto, že v baťůžku čeká pro změnu její knižní novinka: Hrbaté duše. I Lenka Chalupová je společně s autorkami Marcelou Bramborovou a Lucií Hlavinkovou hostem diskuze s názvem Do historie. Mimochodem, na knihu Marcely Bramborové Zpěv tichých dní si taky dělám zálusk. A z knih Lucie Hlavinkové, které už mám načtené, musím rozhodně vypíchnout Svátek hada, kdož jste jej ještě nečetli. Nestíhám…

Další milé překvapení na sebe nenechá dlouho čekat. Volá totiž Markéta Prášková, se kterou jsem v pátek vyjednávala o možnosti rozhovoru. To je tak super! Potkáváme se u pavilonu B a společně hledáme klidnější místo, kde by byla možnost rozhovor provést. V rychlosti ladím záznamník na mobilu, protože jsem jej vyhodnotila jako nejefektivnější možnost. Povídáme si asi půl hodiny a já jsem z toho neskutečně radostná. Být to na mě, vydržím tam klidně ještě dvě hodiny, ale je jasné, že takhle to nepůjde. Mé čtenářské srdce plesá nad Markétinou pochvalou, že je vidět, že mám knihy načtené a že i jí se rozhovor líbil. Snad jej ocení i naši čtenáři. Na jeho přípravě právě pracujeme!

Naše další mise probíhá u nakladatelství Prostor. Ty jejich obálky! U tohoto stánku jsme byly už včera, ale pohled na jejich stánek prostě neomrzí. Už už si dělám zálusk na novinku Faith Hogan, když vidím krásnou záložku, ovšem nakonec je mi prozrazeno, že novinka vyjde zřejmě až na podzim. No, nedá se nic dělat. Rozhodně už teď doporučím k přečtení třeba její knížku Manželky mého muže. U Prostoru jsme se chvíli zdržely, čekal tady totiž Ivan Lupták s knihou Pan Bůh a paní Bohová mají krizi. Zatím jsem neměla tu čest ji číst a čeká na mém nekonečném seznamu. Její čas ale přijde!

Milým setkáním pořád ještě nebyl konec. Ozval se totiž i kolega z magazínu, Roman Míka, který (jak jsem zjistila) je mimo jinou literární činnost také betačtenářem samotné Petry Klabouchové a dalších autorů. To na mě samozřejmě udělalo nebývalý dojem. Vzájemně jsme si věnovali pár minut a pokračovali jsme každý svojí literární cestou.

Čas tady běží neskutečně rychle, a i když byl program našlapaný až do večera, na nás už čekalo jenom několik programových okének. Jedním z nich byla debata s autorkami Janou Poncarovou (novinka Ženy slova slibuje velmi silný literární zážitek), Danutou Chlupovou a Monikou Alžbětou Svobodovou. Ta proběhla pod názvem Podle skutečnosti s podtitulem Skutečné dějiny jako zdroj nejsilnějších příběhů. Největší údiv ve mně vzbudilo zjištění, že autorka Monika Alžběta Svobodová, kterou jsem do té doby vůbec neznala, napsala knihu Řešeto. Právě tu jsem si přímo na veletrhu v sobotu ráno zakoupila. A tak díky šťastné náhodě i tato kniha je korunována autorčiným podpisem. Prozradit mohu i to, že jsem ji rozečetla už cestou z Prahy, neodolala jsem. Vy si můžete přečíst třeba rozhovor s Danutou Chlupovou, který vznikl už dříve, po přečtení její knihy Varhaník z mrtvé vesnice.

Naše letošní literární cesta končila u autogramiády Petry Klabouchové. Křest její novinky Vona jsme už díky výše zmíněné diskuzi nestíhaly, podpis a pozdrav s autorkou jsme ale nakonec „urvaly“.

Bylo to skvělé! Bylo to náročné, ušly jsme zhruba osm kilometrů, ale bylo to radostné. I tady by se dalo hovořit dál a dál. O lidech, které jsem tam viděla a jednou bych je chtěla znovu potkat, o knihách, které si chci koupit (ale knihovna není nafukovací), o literatuře, která je skvělá, zajímavá, inspirativní a potěšující. Děkuju všem, které jsem v těch dvou dnech měla možnost potkat, pozdravit je a říct jim, že právě jejich knížky jsou pro mě tím pravým čtenářským zážitkem.