Dredatá pětatřicetiletá černovláska Sofi Oksanen je spisovatelka finsko-estonského původu, která vystudovala dramaturgii a literaturu. V roce 2003 napsala svou první knihu Stalinovy krávy (v originále Stalinin lehmät), která vyšla už v devatenácti jazycích, pro Českou republiku ji přeložila Linda Dejdarová a vydalo ji nakladatelství Odeon. Dalšími romány autorky jsou Baby Jane z roku 2005 a světově známé dílo Očista, které napsala v roce 2010 a dostala za něj řadu literárních cen.

Autorka v díle sleduje dvě témata. Prvním je porucha příjmu potravy a druhým problematika příslušnosti k určitému národu. Každé téma má vlastní dějovou linku; tyto linky jsou odlišeny typem písma. V první vystupuje Katariina, která poznává mladého muže, „Fina“, vypráví o své počáteční nedůvěře k němu, která se zlomila, až když mu prohledala doklady a zjistila, že jí opravdu nelže. Popisuje postupné sbližování, které nakonec vede až k svatbě a stěhování do Finska.

Hrdinkou druhé dějové linky je patnáctiletá Anna. Mladá dívka finsko-estonského původu, která trpí bulimií. Svou nemoc nazývá „Pánem“, otevřeně o ní vypráví, nenechává si pro sebe žádné detaily. Barvitě popisuje své večerní seance s hromadou jídla. Nejdříve si nakoupí tunu všeho možného, bonbóny, pizzu, zmrzlinu a další pochoutky, pak jde domů, připraví si slavnostní tabuli a pustí se do hodování. Trochu netradičně začíná její hostina zmrzlinou – má pro to dobrý důvod. Praxí totiž zjistila, že zmrzlina je ideální základ pro to, aby všechno pohodlně vyzvracela. Sama o sobě tvrdí, že nemá poruchu příjmu potravy, prostě jen přišla na způsob, jak jíst to, co chce, a přitom netloustnout.

Kromě zdravotních problémů má Anna starosti i se svým občanstvím. Její matka pochází z Estonska, provdala se do Finska, ale na tamní život si nikdy nezvykla, a tak se i s Annou neustále vracela na estonský venkov. Kvůli tomu Anna neví, kam vlastně patří. Popisuje útrapy s tím spojené, rodinné vztahy, zapírání a přetvářku. Celkově má na svůj věk nějak moc starostí, neustále musí o něčem přemýšlet místo toho, aby běhala venku s vrstevníky, lezla po stromech a smála se.

Vyprávění Anny a Katariiny se neustále střídají a jednotlivé pasáže jejich příběhů na sebe nijak přímo nenavazují, proto není úplně jednoduché se v knize vyznat. Když se ale budete na čtení soustředit, nebudete mít s pochopením zápletek žádné problémy.

Kniha je vhodná k zamyšlení, nepatří k těm, se kterými si lehnete na sluníčko a odpočinete si. Má ve čtenáři vyvolat nějaké emoce, ukázat mu, jak to dříve vypadalo, poukázat na vážnost nemocí, jako je porucha příjmu potravy, má za úkol přimět čtenáře přemýšlet.

Související knihy

Oksanen, Sofi

Euromedia Group, 2012