Na tu svoji „vojnu“ v letech 1964–1965 se rozhodl zavzpomínat i Gerhard Vorel. Vznikla tak kniha s názvem Podivná vojna a podtitulem Zapomenutí černí baroni šedesátých let, kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta.

Jde o podrobný soupis vzpomínek autora. Zachycuje své rozechvění před odvodem na vojnu, přijímač i každodenní život ve své jednotce tzv. Silničního vojska. To bylo v té době nástupnickou formou po neslavně proslulých PTP (1950–54), TP (1954–58) a stavebních jednotkách (1958–61). Ačkoli Silniční vojsko bylo regulérní součástí naší Lidové armády, všichni členové bojových jednotek se na něj dívali shora a umísťováni do něj byli nespolehliví jedinci s příbuznými v zahraničí, nábožensky orientovaní a jinak režimu nepohodlní mladí muži.

Tyto podivné jednotky, které se zapojovaly do staveb – mostní konstrukce, nové kasárenské objekty –, měly svůj specifický režim. Jako zbraně dostali vojáci do rukou předpotopní, zastaralé modely, z nichž za celé dva roky vystřelili pouze několik nábojů. Jejich hlavní „zbraní“ totiž byla zednická lžíce a lopata.

Zima na ubytovnách, zima na stavbách, mezi tím nějaký ten bojový výcvik – není divu, že si volný čas krátili putováním po hospůdkách a provozováním různých lumpáren. Až má člověk pocit, že vojna byla velká legrace a nekonečná pijatyka.

Přiznám se, že jsem spíše očekávala nářky na hrozné podmínky v utlačovaných jednotkách. Ale – máte-li doma také absolventa základní vojenské služby, tak mi dáte za pravdu – na to špatné se přece jen rychleji zapomíná a převládají jen ty vzpomínky dobré a zábavné. Proto asi i kniha Gerharda Vorla vyznívá spíše vesele.

Náročné čtenáře musím zklamat – autor opravdu není žádný spisovatel, a ač se bezesporu snažil, jeho sloh zůstává velmi prostý a jednoduchý. Nejde ani o žádné meditativní dílo plné hlubokých myšlenek, ale o skutečné „Vzpomínky pétépáka“, jak stojí na obálce knihy. Konec konců to by vlastně nemělo vadit – důležitá je autenticita díla dokumentujícího jednu stránku doby, která je už dávno za námi. A tak jediné, co mi opravdu v knize chybělo, bylo zařazení dobových fotografií nebo třeba i dnešních snímků z míst, o kterých je vyprávěno.

Chcete-li se tedy přenést o půl století zpět, můžete k tomu dobře využít Podivnou vojnu Gerharda Vorla. A přidám jednu radu – berte ji s nadhledem, jinak byste nutně dospěli k pocitu, že autor byl nějaký nadšený svazák, jehož největším potěšením bylo sloužit své socialistické vlasti, na niž cenili zuby krvelační imperialisté…

Související knihy

Podivná vojna
Zapomenutí černí baroni šedesátých let

Vorel, Gerhard

Mladá fronta, 2015