Bitva o Británii, jak ji asi neznáte

ValecnaNevestaNahled
Pokud se řekne Bitva o Británii, pak nám nejspíše vytane na mysli hrdinný boj československých letců v řadách RAF. V té souvislosti si možná nejeden filmový fanoušek vybaví i film Jana Svěráka Tmavomodrý svět. Jenže Battle of Britain se neodehrávala pouze vysoko v oblacích…

Přesvědčí vás o tom kniha s názvem Válečná nevěsta z pera Jiřího S. Kupky. Celým jménem Jiří Svetozár Kupka (*1921) je spisovatel, novinář a scenárista. Celý život se pohyboval v novinářském prostředí, hodně cestoval a své dojmy zpracovával jak v próze, tak ve filmu. Nyní píše převážně historické romány, které vydává nakladatelství Šulc-Švarc, ale v jeho tvorbě najdeme díla všech možných žánrů. A není se co divit, vždyť se na literárním poli objevuje již od roku 1949, kdy debutoval básní v časopise Tvorba.

Válečná nevěsta je horkou novinkou tohoto plodného autora. Děj nás zavádí do Londýna roku 1940. Po kapitulaci Francie se do Velké Británie evakuovalo velké množství spojeneckých vojáků, které na půdě nyní z velké části okupované Francie nečekalo nic dobrého. Na břehu svobodné Británie se v průběhu vyloďování utečenců seznámí dva ze trojice hlavních protagonistů příběhu Vilém Heller a Hana Hrachovcová. Vilém je bohatý dědic továrníka, který včas prodal svůj majetek a odešel z Československa i s celou rodinou. Naopak Hanka utekla s rodiči až ve chvíli, kdy už Československo neexistovalo a jeho část se stala Protektorátem Čechy a Morava. Její otec byl pracovníkem ministerstva zahraničí, tzv. „cifršpionem“, majícím na starosti rozpočet. Vilém je Haninou krásou zasažen, ale je tak spoután konvencemi a nesmělostí, že jí svojí náklonnost nedokáže ani vyjádřit.

Jeho opakem je Robert Heller, mladší bratr užívající si života plnými doušky. Prezentuje se sice jako fotograf, který vydal dvě knihy, ale především utrácí svůj finanční podíl a volnomyšlenkářsky vyhledává vztahy jen na jednu noc. I jemu se krásná a inteligentní Hanka zalíbí a ihned ji začne svádět. Jak se Hanka rozhodne? Vyhraje to u ní váhavý a za všech okolností korektní Vilém, nebo bezstarostný Robert, který hlásá „carpe diem“?

Ačkoli by čtenář na základě anotace mohl předpokládat, že román zavání červenou knihovnou, není tomu tak. Samotný motiv lásky je upozaděn a autor většinu prostoru věnuje válce samotné. Využívá k tomu fakt, že Robert postrádající pud sebezáchovy přistoupí na roli agenta vysílaného do Německa. Odtud má přivážet nejen důležité informace o úmyslech a taktice nepřítele, ale také rozšiřovat úmyslně falešné zprávy z Londýna. Jako zástěrku používá při svých cestách jednak svůj švédský pas, jednak námět na novou knihu fotografií o válce dokumentované z obou stran barikády.

Čtenář je tak vtažen do dobrodružných her tajných služeb, ale i do jednání nejvyšších politických představitelů. Poznává zákulisí, o kterém se na hodinách dějepisu nejspíše neučil.

Román Válečná nevěsta není tedy žádným „románkem pro ženy“, ale docela zajímavým příběhem pro všechny, kteří chtějí vědět o historii více, než je psáno v učebnicích.

Ze začátku mi trošku vadil poněkud archaický styl, ale po chvíli čtení jsem ho jako rušivý už nevnímala. Stal se spíše příjemným podkresem doplňujícím obrázek doby nedávno minulé. Asi jako když se díváme na filmy pro pamětníky.

Jiří S. Kupka je výborným vypravěčem. Poutavě vkomponoval politiku do příběhu, že ani já pasáže rozebírající „namlouvací tanečky“ Hitlera, Stalina, Franca a dalších aktérů druhé světové války nepřeskakovala, jak bych asi normálně učinila. Dokonce jsem si na příběhu uvědomila mnoho pro mne nových a zajímavých souvislostí. À propos – víte například, jak se řídila ponorka? Já už ano, díky Robertově misi na německé ponorce U 129:

„Tady na těch budíkách kontrolujeme spotřebu paliva, pitné vody a váhy proviantu. Úbytky váhy vyrovnáváme napouštěním vody do balastních nádrží, protože váha ponorky musí být stále stejná, aby se s ní pod vodou dalo manévrovat.“

„To je věda.“

„Trochu obecné fyziky a hodně oceánografie:“

„Oceánografie?“

„Ve sladké vodě by stačilo nabrat tolik zátěže, kolik odpovídá spotřebě hmot v lodi. Jenže moře je kurva. Má teplý vrstvy a studený vrstvy. Slunce odpařuje vodu a tím se zvětšuje obsah soli. Přidej proudy a flóru. Pitomej plankton, žrádlo pro velryby, ti řádí v tabulkách hmotnosti. Když se hmotnost vody změní o tisícinu, musíš hmotnost ponorky přizpůsobit…“ (str. 147–148)

Pokud tedy budete z názvu a anotace usuzovat na zamilovaný román, pak budete určitě zklamáni, neb milostného příběhu a rozboru ženské duše obsahuje minimum. Jestliže ale stojíte především o dobrodružný příběh osvětlující válečnou minulost, mohu vám knihu doporučit, určitě budete spokojeni.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeVálečná nevěsta

Kupka, Jiří S.

Šulc-Švarc, 2014

Napsat komentář