Příliš nebezpečná krása

Příliš krásná dívka
Dívky, které vzhlíží k ikonám modelingu, obdivují především jejich krásu. Nemůže však být dokonalý vzhled spíše obtíží, břemenem, které je k neunesení?

Jednu nepopulární stranu mince zvané „krása“ přibližuje ve své knize Příliš krásná dívka německý spisovatel Matthias Altenburg (*1958), který píše detektivní romány pod pseudonymem Jan Seghers. Českým čtenářům nejspíše není jeho dílo příliš známé. V Německu, kde se profiluje i jako kritik a esejista, má však nemálo příznivců. U nás představilo nakladatelství Host zatím pouze jeho krimi romány s ústřední postavou hlavního komisaře Roberta Marthalera. Vydány zatím byly díly Spis Rosenherzová a Partitura smrti. Chronologicky první část však přichází k českému čtenáři až nyní.

Román Příliš krásná dívka začíná záznamem dopravní nehody z 18. 4. 1999, při níž tragicky zahynula rodina nezaměstnaného učitele Petera Geisslera. Podle nalezených zpráv šlo zřejmě o sebevraždu. Z místa nehody však zmizela šestnáctiletá dcera Geisslerových. Ta se objeví v nedaleké vesnici, kde se jí ujme vdova. Dívka zřejmě trpí amnézií, a tak je pro ni vše nové. Po smrti vdovy z vesničky mizí a její stopa se objevuje ve Frankfurtu nad Mohanem. Bohužel, jak čtenář snadno vytuší, souvisí její postava s dvojnásobnou brutální vraždou. A zde se do hry dostává i komisař Marthaler. Osamělý ovdovělý čtyřicátník se na policejní dráhu vydal kvůli smrti milované manželky, která zahynula při přepadení banky. Jeho život naplňuje vyšší poslání – všechny vrahy pochytat a zabránit tak dalším tragédiím a bolestným ztrátám nevinných.

Na řadu přichází rutinní hromadění stop, výslechy svědků a prověřování v úvahu připadajících hypotéz. Čtenář se seznamuje s jednotlivými členy vyšetřovacího týmu, Marthalerovými pomocníky, ale i těmi, jejichž motivací není pomáhat, ale pouze se zviditelnit. Zároveň také vidí, kde se pohybuje krásná „Manon“, jak ji nazvala vdova, a bojí se o život dalších mužů, kteří se s ní setkávají.

Hlavní komisař Robert Marthaler se sice zarputile snaží vyřešit každý případ, ale není to žádný „tvrďák“. Je obyčejným slušným člověkem, kterému se hnusí pohled na zlo a nemiluje krvavé případy. Nebojí se dát najevo své emoce i slabosti. Uvědomuje si, že díky vazbě na dávno mrtvou ženu zůstává odříznut od reálného života. I proto osloví v oblíbeném občerstvení brigádnici z Čech, Terezu. Ta se možná stane tím, co potřebuje – novým pojítkem se skutečným životem.

Román tak v sobě skrývá hned několik prolínajících se vrstev a má šanci oslovit nejen milovníky krimi žánru. Naopak příznivci klasických detektivek budou možná po dočtení zklamáni a obdivovatelé chladných severských detektivů, jako je například Harry Hole, se neubrání rozčarování. Kniha totiž postrádá základní schéma zločin – pátrání – překvapivé odhalení a ani hlavní hrdina nedisponuje žádnými výraznými vlastnostmi ostřílených kriminalistů – nepije, nemá rád adrenalin a při pohledu na zmasakrované tělo zvrací. Naopak miluje vážnou hudbu, ta ho dojímá k slzám, a rád vaří i konzumuje nová jídla. Právě proto má ale šanci, že se pro svůj klid stane čtenáři oblíbeným a knihy Jana Segherse vyhledávanými. Zrovna tak, jako se to stalo v Německu, kde již vstoupily i na filmové plátno (Partitura smrti a Nevěsta ve sněhu).

Pokud tedy nebazírujete na tom, že detektivní román musí nutně končit odhalením pachatele, a máte chuť na velkou porci (bezmála 400 stran) spíše psychologického čtení, které je ale velmi čtivě napsané, pak Příliš krásná dívka se svými záhadami je tu právě pro vás.


Přečtěte si také ukázku z knihy!

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizePříliš krásná dívka

Seghers, Jan

Host, 2013

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>