Publikace Borgiové s podtitulem Rod s nejhorší pověstí vzešla z pera historičky umění Mary Hollingsworthové, která se specializuje na období renesance. Postupně se její zájem rozšířil daleko za hranice umění až k problematice každodenního života v renesanční Itálii. Jejími dalšími díly jsou knihy Patronage in Renaissance Italy, Patronage in Sixteenth-Century Italy a The Cardinal´s Hat: Money, Ambition and Housekeeping in a Renaissance Court. Knihu Borgiové: Rod s nejhorší pověstí vydalo koncem roku 2013 nakladatelství Slovart.

Ačkoli rod Borgiů má zlatou dobu své největší slávy již dávno za sebou, až do dnešních dnů vznikají odborné publikace, romány či televizní seriály, jež se jím z různých úhlů zabývají. Titul Borgiové: Rod s nejhorší pověstí je chronologickým přehledem všech podstatných událostí, jež se staly za doby borgiovského panování. Snaží se co nejdůsledněji oddělovat hodnověrná fakta od smyšlenek a podat tak v rámci možností objektivní obraz o tomto renesančním rodu.

Mezi takové nepodložené pověsti patří například to, že Lucrezia, dcera papeže Alexandra VI., měla čekat dítě s papežovým komorníkem. Ten byl později nalezen mrtev na břehu Tibery a šeptalo se, že jeho smrt má na svědomí Cesare, Lucreziin bratr a v tu dobu kardinál. Tím, kdo tuto domněnku zaznamenal, je Johannes Burchard, kterého autorka cituje. Pravděpodobně nejznámější je zvěst, že Lucrezia se stala milenkou nejen svých dvou bratrů, ale dokonce i svého otce. Tuto pomluvu Mary Hollingsworthová podkládá úryvkem ze Storia d´Italia od Francesca Guicciardiniho. Cesare měl údajně později Alexandra VI. otrávit (za zdroj této zkazky autorka uvádí Bartolomea Masiho), z travičství byla obviňována i Lucrezia.

Autorka na základě svých rozsáhlých vědomostí o renesanční Itálii a rodech, které jí vládly, ukazuje, že Borgiové se ve skutečnosti nechovali o nic hůře než ostatní slavné dynastické rody té doby. Jejich „prokletím“ bylo to, že nebyli italského původu, ale pocházeli ze Španělska. Tento fakt k nim přitahoval nevítanou pozornost a způsoboval, že se stali oběťmi dobových pomluv. Přesto je nutno dodat, že Borgiové rozhodně nebyli ctnostní. Alexandr VI. si nechal zaplatit nemalé částky od mužů, kteří měli zájem stát se kardinály, což autorka dokládá pramenem vypisujícím jména jednotlivých kandidátů na kardinály a částky, jež za své jmenování zaplatili.

Publikace čítající téměř čtyři sta stran je rozdělena do deseti kapitol, jež se věnují těm nejvýznačnějším představitelům rodu a jejich často bouřlivému životu. Jmenovitě jde například o Alonsa de Borju, pozdějšího Kalixta III., jenž byl prvním papežem z rodu Borgiů, Rodriga Borgiu, který se stal papežem Alexandrem VI., Cesara, Lucrezii a další. Pro lepší orientaci v mnohdy složitých příbuzenských vztazích obsahuje kniha na konci rodokmen Borgiů.

To, co dělá titul výjimečným, je kromě velké snahy o objektivitu ohromné množství úchvatných dobových ilustrací a citací z historických dokumentů. Text je doprovázen vyobrazeními různých iluminací, maleb, map, tapisérií, uměleckých předmětů, fresek, rytin, bust, kreseb a podobně. Tato zobrazení jsou velmi detailní, takže čtenář pravděpodobně neodolá jejich kouzlu a věnuje jejich prohlížení delší čas. Citace z dobových pramenů zase přibližují čtenáři minulost a pomáhají mu vytvořit si lepší povědomí o atmosféře popisované doby.

Knihu Borgiové: Rod s nejhorší pověstí mohu doporučit nejen těm, kteří se zajímají o osudy členů rodu Borgiů a chtějí si své vědomosti rozšířit o fakta vytěžená z historických pramenů, ale i milovníkům umění renesanční Itálie. Právě ty uspokojí bohatý obrazový materiál, jenž celou knihu doplňuje.

Související knihy

Slovart, 2013