Závěrečný díl volné trilogie o zvířatech, tajemstvích a magických obřadech Afriky se tentokrát zaměřuje na tajemné čarodějnické rituály, podivné události z historie i pátrání po některých vědě stále neznámých zvířatech, o jejichž reálné existenci jsou místní obyvatelé na základě svých zkušeností přesvědčení.

Slunce se rychle kloní k západu. V pralese vládne po celý den šero. I teď tu tma houstne mnohem rychleji než na vzdálené světlině, kde se rozkládá vesnice. Uprostřed volného prostranství šlehají k indigovému nebi plameny, nespoutané a divoké. Kolem patnáct dvacet kruhových chýší se střechami ze suchých travin. Oheň má v přicházející noci zajistit vesnici bezpečí, jeho praskání zní však dnes večer zlověstně jako vrčení krvelačné šelmy, připravené ke skoku. Od jedné z chatrčí se odlepí štíhlá silueta mladé dívky s malou tykví zapřenou o bok. Kráčí spěšně k temné cloně lesa. Co tam na sklonku dne pohledává?

Hluboko v pralese rozvlní houštinu u stezky sotva znatelný pohyb. Nějaké zvíře? Pták? Nebo to způsobil jen silnější závan větru? Všude je opět klid. Jen ve větvích nedalekého vysokého stromu se ozvou kočkodani, hašteřící se o nejlepší místo k přenocování. Neví nic o plížícím se nebezpečí, které je každou vteřinou blíž. Netuší také, že nehrozí jim. Vtom se vůdce tlupy vztyčí, výstražně zaštěkne a celá tlupa se dá na útěk. Všichni překotně skáčou na větve sousedních stromů, kvičí a pískají. Pak zmizí bůhvíkam. Nikdo je nepronásleduje. Zase je všude klid. Po chvíli se houština zavlní a na okamžik odhalí kus skvrnité levhartí kůže. „Bláznivé opice,“ pomyslí si její nositel a křoví se nad ním zase zavře. Byl to smrtelný omyl, který už nebude mít možnost napravit.

Dívku pohltí zšeřelý prales. I když je měsíc téměř v úplňku, na stezku už skoro není vidět. Kráčí po paměti. Šla tudy mnohokrát. Do sousední vesnice je to tak půlhodina. Zůstane tam přes noc. Je to malá vesnička, snad to ani vesnička není, jen pět chatrčí, ani vlastního medicinmana nemají. Snad proto tam každou chvíli někdo onemocní. Dnes ráno žádali tam-tamem kouzelníka z její vesnice o lék. Dívčin bratr, který tam ještě se dvěma druhy přišel před třemi dny, byl na lovu vážně zraněn. Případ nesnese odkladu. Kouzelník okamžitě lektvar připravil, ona ho bratru v kalabasu nese. Bojí se. Bojí se tmy, bojí se pralesních démonů, číhajících v noci kolem. Kouzelník jí na krk pověsil amulet. Duchové pralesa prý nad ní nebudou mít moc. Přesto má strach. Amulet by ji měl ochránit před pralesními přízraky. Je tu však ještě další nebezpečí. Lidožravý levhart. Sužuje vesnici již několik týdnů a pravidelně si vybírá krutou daň. Především má spadeno na ženy a děti. Ani silní muži před ním nejsou v bezpečí. Sedm již jeho řádění odneslo. Nebojácní bojovníci a lovci. Odvaha jim nebyla nic platná. Jejich těla našli rozsápaná v pralese. Z lovců se stali kořistí nebezpečnějšího predátora. Nikdo nedokázal tomu řádění učinit konec. Vesnický čaroděj prohlásil, že to není obyčejné zvíře, ale krvežíznivý pralesní démon, kterého mohou zkrotit jen dobří duchové. Jeho prosby jim adresované, doprovázené četnými obětinami, však zůstaly nevyslyšeny. Ochrání dívku amulet i před lidožroutem? Snaží se ty myšlenky zaplašit. Nesmí teď myslet na nebezpečí, které jí snad ani nehrozí. Její bratr je vážně zraněn. Musí se soustředit na to, aby mu přinesla lék včas. Upírá oči na úzkou stezku, ztrácející se v šeru, a přidá do kroku. Ve vlhké půdě zůstávají stopy jejích bosých nohou. Mají skončit kdesi v temnu pralesa, aniž dosáhnou cíle.

Uchazeč o členství v klanu leopardích mužů se v křoví přikrčí. Zdá se mu, že zaslechl blížící se kroky. Teď nastal čas, aby splnil svůj vstupní úkol. Zabít člena vlastní rodiny. Zpřetrhat všechny vazby, odvrhnout city, stát se krvelačnou šelmou, s níž se klan zabijáků ztotožnil. Teď má prokázat, že takový je. Že je členství v klanu leopardích mužů hoden. Že je jedním z nich. Již zná jejich tajemství. Pokud dnes neuspěje, zahyne sám. Nemá ze svého úkolu strach. Necítí soucit. Chvěje se touhou, aby jej splnil co nejdříve. Patří k leopardím mužům. Ví to. A za pár okamžiků to dokáže.

Ne, před chvílí se mýlil. To ještě nebyly kroky jeho blížící se sestry, kterou k této cestě zšeřelým pralesem vylákal. Nebylo to tak obtížné. Dva členové klanu, kteří ho doprovázeli, mu pomohli. Zprávu tam-tamem o jeho údajném zranění poslali oni. Sestra je důvěřivá a naivní. Jako ostatně všichni ve vesnici. Nikdo nemá o existenci klanu tušení. Jde o tajné společenství, maskující své vraždy tak, aby se zdálo, že oběti byly zabity levhartem. Leopardí muži vědí dobře, jaké rány levhart zasazuje, vědí dobře, jak zabíjí a jak svou kořist požírá. Jakým částem těla dává přednost. A dovedou to přesně napodobit. Kolik vesničanů již leopardí muži v přítmí pralesa rozsápali železnými spáry, nasazenými na rukou! Historku o lidožravém levhartovi, řádícím v okolí, rozšířili oni. Vesničané jí věří. Nepohodlní jsou jeden po druhém odstraňováni, nikdo nemá tušení, jak to ve skutečnosti je. Nebude dlouho trvat a klan ovládne celý kraj.

Zálibně pohlédne na pláštěnku z levhartí kůže, kryjící mu tělo až k bokům. Na hlavě levhartí maska s otevřenou tlamou a vyceněnými tesáky. Mezi rozevřenými čelistmi kruté oči. Jeho oči. Až na sestru z přítmí skočí, zemře možná hrůzou dřív, než do ní zatne spáry. Je lovec, ona kořist. Už není člověkem, ale číhající šelmou. Ztotožnil se s ní. Cítí to v každé části těla. Smysly se mu zbystřily, zrak zostřil. Chřípí se chvěje očekáváním. Je nejobávanější šelmou pralesa. Podívá se na ruce s železnými spáry. Jediný úder do hrudi znamená jistou smrt. Znovu si prohlíží dlouhé drápy a zkouší na tváři jejich ostrost. Nemůže se dočkat okamžiku, kdy je použije.

Uchazeč o členství v klanu leopardích mužů do poslední chvíle nic netuší. Nestačí ani vykřiknout. Jen zachroptí, když se mu do hrdla zatnou zuby skvrnité šelmy. Levhart párkrát zatřese tělem, které sebou ještě několikrát škubne ve smrtelné křeči, a pak je odvleče do tmy.

Dívka prochází kolem tohoto místa o několik minut později. Netuší, co se tu stalo. Spěchá, aby přinesla lék včas. Když dorazí do cíle, nemůže pochopit, kam její bratr zmizel. Napůl sežranou horní polovinu jeho těla s chybějící paží najdou za několik dní lovci z vesnice. Je zaklíněná do vidlice stromu vysoko v koruně. Krátce nato je rozsápán další leopardí muž, číhající na svou oběť. Příslušníci klanu v hrůze zjistí, že lidožravý levhart není jejich výmyslem, ale skutečností. Teď to jsou oni, kdo pocítí strach. Pochopí, že se krutému pralesnímu démonu ve skvrnitém šatě, jehož jméno si přisvojili, znelíbili. Že se rozhodl je zničit.

Ukázka z kapitoly Konec leopardího muže z knihy Ve stínu baobabů nahání hrůzu. To ovšem neznamená, že by autor zapomínal na to, co ho na jeho prvních cestách do Afriky lákalo nejvíc – na velká divoká zvířata a s nimi prožitá dobrodružství. O tom svědčí i bohatá barevná příloha.

Tišiny řeky Mara jsou oblíbeným místem hrochů

Obrovský krokodýl, jimiž je Mara proslulá, čeká na příležitost

Stavba závěsného hnízda vyžaduje skutečného mistra

Další africká dobrodružství můžete prožít s cestopisnou monografií Jaroslava Mareše Ve stínu baobabů, kterou vydalo nakladatelství Motto.

Ve stínu baobabů

Autor: Jaroslav Mareš
Počet stran: 256 stran + 80 stran příloha
Vazba: vázaná
Formát: 160 x 240 mm
ISBN: 978-80-7246-670-2
Vydání: první
Doporučená cena: 399 Kč
Vydáno: 15. května 2012

Na závěr přijměte pozvání na další výlet s cestovatelskými tipy. Za týden se můžete těšit na tipy z jihu Čech a Moravy.

Již jste s námi navštívili:

• západní Evropu
• vrcholky našich hor

Související knihy

Mareš, Jaroslav

Motto, 2012