Historické okénko 2: O cenzuře vážně a nakonec i nevážně

umirajiciMatkaHL_cr
Vydejme se spolu do časů dávno minulých, v nichž jediným  sdělovacím prostředkem byly noviny, a podívejme se na smutné i veselé útržky z historie cenzury v našich zemích.

Slovo cenzura má původ v latinském censor, kterým byl označován odhadce nebo také posuzovatel. Je jisté, že takových posuzovatelů bylo v lidských dějinách vždy více než dost.  Předmětem cenzury se stávaly veškeré tiskoviny často už od okamžiku jejich vzniku. V našich zemích tedy přibližně od poloviny 16. století. Tehdy sice ještě nebyly vydávány noviny v podobě, v jaké je chápeme dnes, jejich roli ale do jisté míry suplovaly letáky informující o aktuálním dění na poli náboženském, politickém a případně i vojenském. A právě tyto letáky byly pod pečlivým dohledem tehdejších cenzorů. A tresty za nevhodné, rozuměj nevyhovující nebo dokonce vůči vrchnosti či panovníkovi pobuřující texty nebyly malé. Dotyčnému tiskaři či prodavači letáků hrozil například dle nařízení samotného panovníka Ferdinanda I. z roku 1547 trest utopení. Není známo, kolik andělíčků bylo provinilci spolykáno, faktem ale je, že protipanovnické letáky byly vydávány i nadále. Ostatně rebelanti měli námětů pro své texty více než dost. Panovník se mstil jednak českým stavům za jejich neloajalitu v tzv. šmalkaldské válce, ale ještě více městům, která se v témže konfliktu odmítla podřídit jeho mandátu, kterým povolával zemskou hotovost do pole, a některá města dokonce, považte, přestala v panovníkův prospěch vybírat daně!

Přenesme se ale na chvíli do časů méně vzdálených a to do na světodějné události bohatého roku 1848. Naši pouť tímto rokem začneme patnáctého března. V tento jarní den byl totiž císařem Ferdinandem I. Dobrotivým (nebo také Ferdinandem V.) vydán patent rušící cenzuru a zavádějící svobodu tisku.

Text prozatimního tiskového zákona z roku 1848 Nešlo samozřejmě o projev císařovy potřeby podporovat svobodu vyjadřování, ale jen o jeden z ústupků majících za cíl odvrátit další rebélie především ve Vídni a Uhrách. Výsledkem tohoto patnetu byl ovšem nebývalý boom veškerých, a tedy i českých novin. Už tři týdny po vydání císařského patentu, konkrétně 5. dubna, začaly vycházet i Národní nowiny, jejichž odpovědným redaktorem byl jistý Karel Havlíček. Ano, hádáte správně, jde o už školním dětem známého národního buditele, používajícího podle místa svého narození přídomek Borovský. Tento osvícený muž a velmi schopný novinář, který už tehdy v polovině 19. století po svém ročním pobytu v Rusku pochopil, že slovanská vzájemnost je holý nesmysl, se ve svých Národních nowinách s nebývalým zápalem pustil do kritiky centrální rakouské vlády a hájení českých národních zájmů. Trest na sebe nenechal dlouho čekat a ještě v roce 1848 byl na základě nově přijatých opatření oklešťujících tiskový zákon zatčen a poprvé, zatím jen na několik dní, uvězněn. Pomohlo mu jen to, že byl zvolen poslancem do říšského sněmu a nabyv takto poslanecké imunity, musel být propuštěn. Z toho je mimo jiné vidět, že bývaly časy, kdy byla poslanecká imunita privilegiem velmi užitečným a potřebným. Bohužel se však nositelem poslanecké imunity stal jen Havlíček sám a ne už jeho noviny. Takže už v červnu roku 1849 bylo vydávání Národních nowin zatím jen od 9. do 26. června zapovězeno.  Pro Národní nowiny byla situace o to těžší, že nesměly být vydávány před koncem čtvrtletí a došlo tak k úbytku stálých předplatitelů a poklesu nákladu z 2600 na 2200 výtisků. Karel Havlíček nevěda, že nešlo zdaleka o represi poslední ani největší, si na postup úřadů a dle jeho mínění cílené načasování v několika článcích stěžoval.

Statistika nákladu Národních nowin za roky 1848 a 1849Nic mu to ovšem nebylo platné a v lednu roku 1850 bylo vydávání Národních nowin zakázáno definitivně. Ve svém úsilí nepolevující Havlíček se přesunul do Kutné Hory a tam začal vydávat časopis Slovan. Bylo však zřejmé, že nesešel ze zraků ani mysli úřadů, a tak nakonec, aby předešel úřednímu zákazu, ukončil existenci Slovanu sám v srpnu roku 1851. S koncem Slovana přestaly existovat poslední české politické nezávislé noviny. Pro samotného Havlíčka však nebyl všem špatným dnům konec. V listopadu 1851 byl postaven před soud a obviněn z mnoha přečinů. Nakonec byl sice  díky své znalosti zákonů a vynikající obhajobě osvobozen, ale nejvlivnějšímu člověku celého mocnářství, ministru vnitra Alexandru Bachovi, ležel už v žaludku natolik, že ten doporučil císaři Franzi Josefovi I., aby byl Havlíček deportován do Salzburgu. Snad ve snaze dopřát Havlíčkovi pobyt na zdravém alpském vzduchu, nařídil Havlíčkovou potřebou hlásat pravdu značně rozladěný císař, aby byl Havlíček, mimochodem bez jakéhokoliv soudního řízení, deportován do dostatečně odlehlého a bezvýznamného Brixenu. Tam, odříznut od veškerého dění, strávil tři a půl roku a nemocný tuberkulózou se do Prahy vrátil v květnu roku 1855.  Koncem července roku 1856 své nemoci ve věku 34 let podlehl. Smutný konec krátkého života jednoho z českých velikánů.

Budoucí vydavatel satirického časopisu přichází na polici si předem odsedět svůj nepochybný budoucí trestAč se to nezdá, i cenzura a represe mohou být dobrým zdrojem inspirace humoristům své doby. Posuňme se proto jen o pár let dále, do roku 1863 a opět zalistujme Humoristickými listy. Drakonická opatření mající za cíl zcela potlačit protivládní projevy v tisku byla sice předchozího roku 1862 nově vydaným tiskovým zákonem trochu zmírněna, ale prostoru pro represe bylo stále dost.  Vězení a zákaz vydávání hrozil každému, kdo nepsal tak, jak bylo úřady dovoleno.  Není proto divu, že se podobná opatření dotkla i Humoristických listů. Pohoršovaly především rubriky Listy z Vídně do Plešovce na Hané a Nový politický katechismus. První z nich měla budit dojem dopisu psaného manželem toho času pobývajícího ve Vídni manželce domů.  V dopisech byly hanáckým nářečím a s předstíranou prostotou glosovány politické události ve Vídni. Druhá rubrika pak byla, jak už název napovídá, jakýmsi politickým katechismem osvětlujícím, samozřejmě se značnou dávkou humoru a troufalosti, některé základní pojmy politické. V pátém čísle Humoristických listů z roku 1863 se tak můžeme například dočíst následující:

O moci byrokratické

Otázka 1. Od koho byrokrati svou moc mají?

Odpověď. Byrokrati moc svou nemají od nikoho, leč sami od sebe si jí udílejí tolik, že by záhy se mohli nazývat tureckými agy, begy a bašety, udělujícími baštonády, začež dostávají pak řády a koňské ohony.

Otázka 2. Odkud to víme?

Odpověď. Víme to, poněvadž jejich karabáče vidíme a modřiny na svých poddanských tělech cítíme.

Otázka 6. Čemu učil první pan Franc ve světě?

Odpověď. On učil, že každý pan Franc má svou moc od pámbíčka.

Otázka 7. Je to pravda?

Odpověď. Ani muk!

Pokud jste si přečetli výše uvedenou ukázku a máte dojem, že je neškodná, pak vězte, že právě výše uvedený úryvek byl úřady shledán natolik nebezpečným, že spolu s dalšími texty vedl k odsouzení redaktora Humoristických listů Antonína Štraucha k trestu vězení na 6 měsíců.

Znění rozsudku nad odpovědným redaktorem Antonínem Štrauchem

Nezůstalo však jen u uvěznění redaktora, potrestán byl i vydavatel J. R. Vilímek, i když jen pokutou. Vědom si však toho, co se neodvratně blížilo, a to úřední zákaz vydávání, podobně jako výše uvedený Karel Havlíček Borovský i Vilímek sám ukončil k poslednímu prosinci roku 1863 vydávání Humoristických listů.

Úředník mečem s paragrafy stíná hlavu sani Humoristických listů, aby jí místo ní vyrostly tři hlavy Biče, Blesku a Rolniček.Na první pohled se může zdát, že Vilímek úřadům ustoupil, pravdou ale je, že už ve chvíli, kdy na stránkách svého časopisu čtenáře o ukončení jeho dalšího vydávání informoval, v témže odstavečku dodává, že místo jedněch Humoristických listů budou od roku 1864 vycházet hned tři nové satirické časopisy Bič, Blesk a Rolničky. Šlo tedy zjevně o snahu rozptýlit pozornost úřadů mezi více cílů. Protože však jeho úskok nezabral a nejspíše se i na počtu čtenářů odrazil, ustoupil Vilímek od svého původního záměru a v prosinci roku 1864 opětovně zastavuje vydávání všech tří satirických časopisů a vrací se k vydávání Humoristických listů. Ty pak vycházely až do roku 1941. Celkem tedy osmdesát tři let.

Jak jsem slíbil v prvním díle Historického okénka věnovaného politické satiře, je nyní čas na řešení tam uvedeného kvízu. Tak tedy vězte, že správná odpověď je: Nejistota velmi trapný pocit.

A rébusy pro dnešek?

Historický rébus číslo 2.

A ještě malá nápověda. Tím ptákem je krůta a na růži sedí vosa. Své tipy prosím uvádějte do komentářů pod článkem. Správný řešitel, najde-li se nějaký, bude odměněn knihou dle vlastního výběru z námi zaslaného seznamu.

 

Zdroje

Doporučení:

Historické okénko 2: O cenzuře vážně a nakonec i nevážně - DISKUZE

Počet reakcí: 17
  1. Iveta Pešková Ivča napsal:

    ABO, to jen proto, že jsem do tohoto města jezdila 5 let do školy:-) Jinak by mě to možná taky nenapadlo:-)
    Každopádně gratuluju,jsi dobrá, já jsem v takových rébusech úplně mimo:-)

  2. Iveta Pešková Ivča napsal:

    No tak je to Hradec Králové, to tu ještě nepadlo:-)

    • Jiří Glozar Jiří Glozar napsal:

      Ano, oficiálním řešením druhého rébusu je Hradec Králové. Tak že bychom každé výherkyni poslali půl vybrané knihy? :-)

      Ne vážně, v jednom z předešlých komentářů jsem se zmínil o tom, že Dvůr Králové je uznatelná odpověď a výherkyní je tedy ABA. Ostatní soutěžící mohou zkusit štěstí příště – zase v úterý.

      • Alena Badinová ABA napsal:

        Ivčo, vidíš, já kroužila okolo správného řešení jako vosa okolo medu.. Vůbec mě nenapadlo dosadit jiný název než drvů či dvorec – seš šikulka, mě ten hradec vůbec na mysl nepřišel ;)
        Alespoň je vidět, že to k vyluštění je…

  3. Alena Badinová ABA napsal:

    1. Hra je krutá náruživost.
    – takhle je podle mě ta jednička. Stačilo si napsat slova vedle sebe (správně, pochopitelně) a věta se vynořila sama. :)

  4. Markéta Markéta napsal:

    vercodole, vyřešení se objeví v příštím Historickém okénku.
    ABO, mám to chápat tak, že první rébus se podařilo vyluštit? :) Mimochodem, mně osobně zase ten druhý přijde snazší a prokouknutelnější.

    • Alena Badinová ABA napsal:

      No, „vím“ je silné slovo. Řekla bych, že se domnívám, že tuším, že možná…
      Mám střelit?? Třeba to bude špatně, ale někoho to inspiruje a uhodne to lépe, než já.

      1.Hra je krutost (no kulhá to na obě nohy)
      2.Králův Dvůr či Dvůr Králové (to asi taky)

      Tak schválně, kdo to rozluští lépe???

      • vercadole vercadole napsal:

        Tak abych řekla pravdu… První jsem pochopila jako vy… Nejdřív jsem myslela, že je tam něco s hadem, ale když jsem byla na procházce se psem, tak mě napadla taky ta hra. A jistá si jsem jenom tou krutostí:D Takže vlastně první rébus bych taky řekla hraje krutost nebo hra je krutost (ale upřímně mi to taky nedává moc smysl:D) A ten druhý… Tak tam mě zatím napadla jen královská zahrada… To opravdu nevím. Ale Dvůr Králové je dobrý!:)

      • Jiří Glozar Jiří Glozar napsal:

        Nejste daleko od správného řešení. První rébus je větou končící slovem, zde reprezentovaným obrázkem růže, na níž sedí vosa. Slovo je třeba doplnit písmenem t. Co se týče druhého rébusu, jde skutečně o název města a uznat by se dal i Dvůr Králové, i když oficiálním řešením je město jiné.

  5. vercadole vercadole napsal:

    Přemýšlím, přemýšlím až se mi mozek zavařuje a stejně mě napadají jen hlouposti:D Do kdy můžu ještě uvažovat?:)

  6. Alena Badinová ABA napsal:

    Ale stejně i tady u rébusu tápu. Ten první mi přijde snazší,druhý zatím vůbec netuším :(. Třeba bude někdo „nápaditější“ :)

Napsat komentář