Hořko-sladkých pětatřicet let v životě Dannyho Smiřického

inzenyr-lidskych-dusi
Trilinguální díla českých autorů nebývají obvyklá. Jenže když jste Čech, žijete v Torontu a líčíte příhody s německy mluvícími lidmi, pak se z vaší knihy stane doslova multikulturní záležitost. Danny Smiřický, notoricky známá postava, do níž se už poněkolikáté převtělil Josef Škvorecký, o tom ví své.

Škvoreckého Příběh inženýra lidských duší poprvé vyšel v kanadském Torontu v roce 1977. O osm let dříve se začal psát příběh českého exilového autora, který v zámoří založil nakladatelství 68´Publisher vydávající díla u nás zakázaných autorů. Jeho nejznámější literární postavou je již zmiňovaný Danny Smiřický, do něhož Josef Škvorecký projektuje sám sebe. Příběh inženýra lidských duší není jen o jedné hlavní postavě, jak by se mohlo z titulu zdát. V knize sledujeme životní linie Dannyho přátel, kteří s ním sdílejí exilový pobyt, osudy jeho přátel a známých, které zanechal v Československu a které poznáváme skrze dopisy, jež mu posílají. Rovněž  jsme účastníky dějových zvratů týkajících se Dannyho bývalých i současných platonických i potencionálních přítelkyň. Jedno však mají příběhy společné – nostalgii. Právě nostalgie a jakýsi druh smutku tvoří ústřední bod koláže, kterou Škvorecký ve svém díle vytvořil. Neplatí zde žádná pravidla, čas lineární ani cyklický, vázanost času a prostoru jako by neexistovala. Jde o jakýsi souhrn pětatřiceti let v životě Dannyho a příběhů několika osob, které Škvorecký dobře znal. Je jedno, zdali pocházejí z Československa, Německa, USA nebo Kanady, princip je stále stejný – vypovědět něco o době, tedy času a prostoru, v němž autor žil a jež ho nějakým způsobem poznamenal.

Při čtení některých pasážích se budete smát, u jiných vám možná ukápne i nějaká ta slza. Jenže celkový dojem z knihy je poněkud rozporuplný. Četla-li by ji osoba patřící do generace dnešních babiček a dědečků, asi by z ní příliš nadšená nebyla. V dobách, kdy ještě chodili do školy, spíš vládla ruština, jenže v této knize se kromě češtiny hojně vyskytují i anglické, v menším množství i německé věty. Ovládáte-li angličtinu i němčinu bez větších problémů, pak si knihu vychutnáte se vším všudy a výsledný dojem z ní bude přesně takový, jaký si zaslouží. Pokud v cizích jazycích tápete, pak ani vy nemusíte truchlit, neboť na tom dílo rozhodně nestojí. Nebylo by však na škodu při dalším vydání Příběhu inženýra lidských duší vložit překlad těchto vět. Pasáže by tak neztratily na autenticitě a všichni by porozuměli všemu.

Knihu doporučuji všem dospělým, mužům i ženám, kteří si oblíbili Dannyho Smiřického v jiných příbězích. Rovněž nabádám ke čtení tohoto příběhu i ty, kteří zatouží dozvědět se, jak se tehdy v exilu žilo, jak se žilo u nás nebo v Německu.

Příběh inženýra lidských duší spisovatele Josefa Škvoreckého vydalo nakladatelství Plus ve společnosti Albatros Media v roce 2012.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizePříběh inženýra lidských duší

Škvorecký, Josef

Plus, 2012

Napsat komentář