Edith Whartonová – Triumf noci

Pan Jones

Lady Jane Lynkeová nebyla jako ostatní lidé: když se doslechla, že zdědila Bells, krásné starobylé sídlo, jež Lynkeům z Thudeney patřilo již asi šest set let, napadlo ji, že se na ně zajede podívat neohlášena. byla právě na návštěvě u přátel v Kentu, nedaleko odtamtud, a tak si druhý den ráno půjčila auto a sama se vytra­tila směrem k přilehlé vesnici Thudeney-Blazes.

Byl zářivý, bezvětrný den. barvy podzimu zalévaly sussexské vrchy, mohutné stromy na vysočině i líně tekoucí říčky a splýva­ly v dálce na mokřinách. Ještě dále plul výběžek Dungeness jako přetrhaný proužek po nehmotném moři, jež bylo koneckonců možná pouze oblohou.

Thudeney-Blazes tiše spalo: hrstka věkovitých domků shrbe­ných okolo kachního rybníčku, stříbřitá kostelní vížka, sady obtěžkané rosou. Probouzí se Thudeney-Blazes vůbec někdy?

Lady Jane svěřila vůz pod ochranu husám na obecním pa­loučku, otevřela si bílou branku do pole (na velké bráně střeže­né gryfy visel zámek) a zamířila přes park ke skupině ozdob­ných komínů. zdálo se, že ji nikdo nebere na vědomí.

V dolíku stál dlouhý, nízký dům, jehož vyzrálé cihlové zdi­vo čnělo nad vodním příkopem, hluboko vykopaným okolo jeho kořenů, a podobal se věkovitému cedru, jenž široko rozestírá prastaré načervenalé větve. lady Jane zatajila dech a jen se dí­vala.

Na lukách a zahradách spočívalo ticho nastřádané za léta samoty. V Bells nikdo nebydlel od té doby, kdy je poslední lord Thudeney, tehdy nemajetný mladší syn, před šedesáti lety opus­til a šel hledat štěstí do kanady. a předtím byli s ovdovělou mat­kou jako vzdálení chudí příbuzní ubytováni v jednom z domků pro služebnictvo, kdežto velký dům byl i za jejich časů stejně němý a osamělý jako rodinná hrobka.

Lady Jane, dcera z jiné rodové větve, na niž přešel hraběcí titul a značný majetek, Bells nikdy neviděla a jméno jen pár­krát slyšela. Řada úmrtí a rozmar starého muže, kterého nikdy neznala, z ní nyní učinily dědičku celé této krásy; jak tam stá­la a dívala se, byla ráda, že přijela z takové dálky, od dojmů tak vzdálených a odlišných. „bylo by strašné být na ten pohled zvyk­lá a přemýšlet hned o tom, v jakém stavu je střecha a kolik bude stát vytápění.“

Až dosud, do svých pětatřiceti let, vedla lady Jane aktivní, nezávislý a odhodlaný život. Jako jedna z několika dcer se skrov­ným, ale dostatečným zaopatřením brzy odešla z domova, byd­lela v londýnském podnájmu, cestovala po tropech, strávila ne­jedno léto studiem památek ve Španělsku a v Itálii a napsala dvě nebo tři svižné, věcné knížečky o městech, o nichž se obvykle pojednává sentimentálně. Nyní se právě vrátila po létě stráve­ném v jižní Francii a teď tu stála po kotníky v mokrém kapradí a zírala na Bells vyhřívající se v zářijovém slunci, jež připomí­nalo spíš měsíční svit.

Nikdy odtud neodejdu!“ vykřikla a srdce se jí rozedmulo, jako by právě dala slib milenci.

Seběhla z posledního svahu a vstoupila z parku do staro­dávných formálních zahrad s tvarovanými tisy, zdobnými jako architektura, a cesmínovými živými ploty, neprostupnými jako zeď. Vedle domu se zvedala kaple s nízkými opěráky. dveře byly pootevřené a lady Jane to připadlo jako dobré znamení: před­kové ji očekávají. V portálu si všimla mouchami zaneřáděného oznámení bohoslužeb, stojanu na deštníky a ošoupané rohožky: kaple nepochybně sloužila jako vesnický kostelík. To pomyšlení v ní vzbudilo pocit sousedské vřelosti. za vlhkými dlaždicemi předsíně viděla přes ozdobnou mříž náhrobky a mosazné tabul­ky. zvědavě si je prohlížela. Některé ji vítaly živými vzpomínkami, jiné k ní šeptaly z dálek a neznáma; styděla se, že toho ví o své rodině tak málo. ani Croftové, ani Lynkeové se však nikdy nijak zvlášť nevyznamenali. Mohutněli prostě tím, že se drže­li toho, co měli, a pomalu hromadili privilegia a akry. Většinou chytrými sňatky, pomyslila si s lehkým opovržením lady Jane.

V tu chvíli jí padl zrak na jeden z méně zdobných náhrobků: prostý sarkofág ze šedého mramoru ve výklenku a na něm poprsí mladého muže s jemnými, arogantními rysy, byronským hrdlem a dozadu hozenými kučerami.

Peregrine Vincent Theobald Lynke, baron Clouds, patnáctý vikomt Thudeney z Bells, pán statků Thudeney, Thudeney-Blazes, Horní Lynke, Lynke-Linnet…“ a tak dále, s obvyklým nezáživ­ným výčtem hodností, titulů, dvorních a hrabských úřadů, a na­konec: „Narozen 1. května 1790, zemřel na mor v Aleppu roku 1828.“ a vespod drobným, hustým písmem, jako dodatek vtěs­naný do nedostatečného prostoru: „Také jeho manželka.“

Knihu Triumf noci vydalo nakladatelství Plus

Související knihy

Whartonová, Edith

Plus, 2013