Edith Whartonová (1862–1937), držitelka prestižní Pulitzerovy ceny, je právem označována za první dámu americké strašidelné povídky. Třebaže tento žánr tvoří jen pramalou část její tvorby, autorka v něm vytvořila dílo impozantních kvalit. Především je spojovacím článkem mezi gotickou tradicí americké ghost story a moderní hororovou povídkou, v němž jsou gotické prvky rafinovaně vtěleny do kulis současnosti – moderních domů, aut, rozhlasu, ale i podnikatelského způsobu myšlení či frivolnosti ve vztazích mezi muži a ženami. Proč jsou povídky Whartonové stále moderní, jako by je autorka napsala včera a ne před více než 80 lety? Jsou strašidelné, jistě, ale jsou víc než to, daleko spíše strachuplné, jsou více o strachu – iracionálním a všudypřítomném – než o strašidlech. A povídky Whartonové jsou plné obav – obav z plíživé nemoci, ze smrti, z temnoty za zdmi našeho domova, obav z druhého, obav z toho, že každý náš vztah zůstane vposledku nejasný a nenaplněný. A ještě jednomu autorčinu mistrovství se můžeme obdivovat: její povídky jsou završené začasté nečekaným finále, jak se na tento žánr sluší, a přesto zůstávají dvojznačné, těžko vyložitelné, takže se k nim čtenáři vracejí znovu a znovu.