Aby se děti seznámily s živočichy žijícími kolem nás, mají několik možností. Jednou z nich je vzít si do ruky nějaký atlas a začít listovat. Další možnou variantou, a podle mě nepochybně zajímavější a atraktivnější, je zkusit najít pohádkovou knížku, kde nejenže poznají třeba i méně známé druhy zvířat, ale navíc si přečtou zábavné příběhy, ve kterých tito tvorové vystupují.

Zuzaně Kovaříkové vyšla před dvěma roky v nakladatelství Albatros knížka Za zvířátky do lesa, určená především pro začínající čtenáře. V tomto roce na ni volně navázal titul Za zvířátky k vodě, který je doporučen již pro starší děti – vyšel v edici Třetí čtení.

Základním cílem této útlé publikace je seznámit malé školáky s živočichy žijícími u vody v našich krajích. Což je samozřejmě i všem známý kapr nebo želva, ale žije tu také mnoho druhů, jejichž pojmenování mnohdy neřekne nic ani nám, dospělým. Autorka pojala „výuku“ velmi zábavně. V šesti kratších pohádkách vypráví příběhy zvířat, která mají s vodou co dočinění. Díky příběhům se děti seznámí s jejich životem a zvyky.

Jsou to pohádky jak úsměvné, tak nutící k zamyšlení. A i z tohoto důvodu se domnívám, že je vhodné si číst společně s dětmi. Každý příběh vlastně vyzývá k následnému povídání. K tomu je vhodné využít i kratší naučný text, jenž doplňuje v závěru každou kapitolu a v němž autorka shromáždila ty nejzákladnější informace o těch zvířátkách, o kterých je v dané pohádce řeč.

Ukázka z knihy

Z trávy vzlétl velký pták a mohutně zamával křídly. To se vznesla bažantí slepice, aby se podívala, co ruší její hnízdění.

A ustrnula. Louka byla v dolní části zalitá vodou, nad ní rychle poletovali ptáci, na vyvýšeninách pobíhala zvířecí drobotina. Ke kopci s keříky mířila viditelná cestička z hromádek hlíny – krtek pod zemí pádil do sušších míst. Bažantí slepice se s ulehčením vrátila na hnízdo, které bylo v bezpečí.

Nevěděla, jak ostatním pomoct. Velkou vodu zažívali všichni poprvé.

„POTOPA!“ neslo se od jednoho k druhému beznadějné volání.

Drobní živočichové si zoufali. Vypukla panika. Každý se chtěl co nejdříve dostat kamkoli do sucha. Pryč, pryč z těch hrozných míst!

Když se všem podařilo prchnout z mokřin, shromáždili se na kopečku před remízem. Unaveně seděli v trávě a rokovali, co podniknout dál. Především se musí zjistit, kde se tu vzala velká voda. Pamětníci si na ni nevzpomínají. Tady nikdy povodně nebývaly! (str.8)

Kniha je doplněna celou řadou barevných ilustrací Andrey Tachezy, kterými se snaží dětem přiblížit zvířátka tak, jak o nich vypráví Zuzana Kovaříková. K obrázkům nelze říct nic jiného, než že se jedná o nádherné, barevné ilustrace, jež se skvěle hodí do dětské knihy. Nejsou nijak výrazné, aby nerušily koncentraci malých čtenářů, ale přesto zaujmou svým ztvárněním.

Jak jsem se zmínila, titul vyšel v edici Třetí čtení, ale klidně bych jej doporučila i menším dětem. Pohádky o zvířátkách patří obecně k těm, jejichž popularita se u dětí drží asi na nejvyšší příčce. Zuzana Kovaříková využívá hlavně dialogy, což bude i ty menší čtenáře bavit, zvláště když rodiče využijí změn barvy hlasu pro jednotlivé živočichy apod. Můj šestiletý syn byl například více než nadšený a kniha se okamžitě zařadila mezi jeho nejoblíbenější.

Dílo Zuzany Kovaříkové je nepochybně zajímavým titulem, jenž dokáže nejen vyvolat úsměv na tváři těch nejmenších, ale i dospělých. Velice si cením takových publikací, které jsou zároveň i naučné, čímž dítě získává daleko více než jen pouhou zábavu ve volných chvílích. Už proto bych tuto knihu velmi ráda doporučila všem malým i větším čtenářům, a budu se těšit na další tvorbu Zuzany Kovaříkové…

Související knihy

Kovaříková, Zuzana

Albatros, 2012