V nakladatelství Eroika vychází tituly jak pro náročné čtenáře, které nutí svým obsahem k zamýšlení, tak i pro ty, kteří touží jen po relaxaci a odreagování. K té druhé kategorii patří útlá kniha s názvem Zastávka na znamení, která vyšla v letošním roce. Napsala ji Helena Němcová (*1937), autorka řady divadelních her (pro zbraslavské ochotníky), v krásné literatuře debutovala převyprávěním klasických pohádek (Pokladnice pohádek) a prvním románem Irena v roce 2004.

Příběh jejího posledního díla je vcelku jednoduchý. Obyčejná studentka Jitka ztratí během jednoho večírku na koleji nejen panenství a idealistický pohled na svět, ale navíc přijde do jiného stavu. Za podpory své maminky je však i s dítětem, chlapečkem Tomáškem, schopná dostudovat vysokou školu. O mužích nemá valného mínění, jedna hořká zkušenost jí stačila. Po letech samoty se o ni začne ucházet rozvedený kolega z práce, který je pro ni ovšem jen kamarádem, a po náhlé operaci slepého střeva malého Tomáška, i starší pan doktor. Koho si Jitka vybere za muže a tátu pro svého synka, to zjistíte v závěru.

Pokud myslíte, že autorka z této zápletky vykřesala hluboký příběh, tak se nenechte mýlit. Z mého pohledu jde o značně nepovedené a nedotažené dílo. Hlavní postavy myslí a jednají jako v roce sedmdesát, jediný doklad o tom, že autorce šlo o román ze současnosti je přítomnost podnikatelů a mobilů. Slova, která vkládá svým hrdinům do úst, jsou plná patetismu a strojenosti. Příběh se jen hemží šťastnými konci, všichni se mají rádi a pomáhají si. Již v polovině knihy tušíte, jaký bude závěr, a pokračujete ve čtení jen proto, abyste se přesvědčili, zda to tak opravdu bude. Bohatí nejsou šťastní, chudoba cti netratí a bude odměněna za svoji skromnost. A ten, kdo nejvíce ublížil, musí nejvíce trpět.

Když to tak shrnu, jde vlastně o pohádku ze současnosti pro dospělé ženy, které touží na chvíli přijít na jiné myšlenky. A místo šedobílé fotografie na obálku by si zasloužila červený či růžový kabátek. Pokud ale nechtěl grafik podtrhnout průměrnost tohoto díla, pak by byla zvolená nevýrazná šeď v pořádku. Asi i tyto příběhy mají své místo v dnešní hektické době, stejně jako filmy pro pamětníky. Ty jsou dle mého ale lepší – nepředstírají, že jsou ze žhavé současnosti. Totéž bych radila autorce – přestat si hrát na to, že rozumí dnešní mladé generaci natolik, aby o ní mohla psát. Na druhou stranu si ráda počkám, až stvoří román o svých vrstevnících. Mohlo by jít o vtipné dílo, plné ironického humoru, místy prosakujícího i v Zastávce na znamení, kdy skvěle vylíčila soužití starších manželů.

Související knihy

Němcová, Helena

Eroika, 2012