Johann Christoph Friedrich von Schiller se narodil 10. listopadu 1759 v německém městečku Marbach am Neckar. Dětství prožil v chudobě, a když mu bylo čtrnáct let, musel na příkaz württemberského vévody Karla Evžena nastoupit na vojenskou akademii. Zdejší přísný režim mu však nevyhovoval a Friedrich se proto dostal do nejednoho problému. Touha po volnosti, kterou ve škole vyžadující tvrdou disciplínu často pociťoval, se později promítla do mnoha jeho děl.

Hned jeho první hra Loupežníci (Die Räuber, 1781) byla voláním po svobodě a rozšíření možností autorského vyjádření. Drama inspirované vznikajícím preromantickým hnutím Sturm und Drang (Bouře a vzdor) představuje hrdinu, který se vzbouří proti společenským konvencím, a i když svým jednáním přivodí smrt svým blízkým a nakonec i sobě samému, žije plnohodnotný a svobodný život. I další raná Schillerova díla, například Fiesco a jeho janovské spiknutí (Die Verschwörung des Fiesko zu Genua, 1783) nebo Úklady a láska (Kabale und Liebe, 1784), oslavují rebelující hrdiny a odsuzují společnost s jejími předsudky a intrikami.

Na konci 80. let začal Schiller vyučovat na univerzitě v Jeně. Právě zde se také roku 1894 setkal s Johannem Wolfgangem Goethem. Nebylo to poprvé, Schiller Goetha znal již z dřívější návštěvy Výmaru, až teď se s ním však sblížil. Přátelství, které básníci navázali, se pro oba stalo podnětem k rozvoji tvůrčí činnosti. Během roku 1797, který také bývá nazýván rokem balad, se vzájemně předháněli v souboji o to, kdo z nich dokáže vytvořit nejlepší baladu. Básně, které v této době vznikly, se staly klasickými díly německé literatury. Z těch Schillerových je pravděpodobně nejznámější Polykratův prsten (Der Ring des Polykrates, 1797).

Vedle básnické tvorby však Schiller neopomíjel ani tvorbu dramatickou. V roce 1799 uvedl svou Trilogii o Valdštejnovi (Wallenstein-Trilogie), následovala Marie Stuartovna (Maria Stuart, 1800), Panna Orleánská (Die Jungfrau von Orléans, 1801) a Vilém Tell (Wilhelm Tell, 1804). V těchto hrách už se neuplatňují vzpurné tendence hnutí Sturm und Drang, Schiller dává přednost historickým tématům a antickým vzorům. Díla proto bývají řazena k německému klasicismu.

První roky 19. století byly pro Schillera velmi úspěšným obdobím, v roce 1802 byl dokonce za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu, jeho zdraví se však zhoršovalo a 9. května 1805 básník zemřel na zápal plic. Jeho tělo bylo uloženo po boku J. W. Goetha ve výmarské knížecí hrobce.

Zdroje: www.spisovatele.cz, www.vysokeskoly.cz
Foto: en.wikipedia.org