Já nic z toho netušila, a proto jsem se na knihu těšila, a pak byla zklamaná. Nicméně autoři ji nepsali pro mě, a tak je zřejmě jedno, že ji nedokážu ocenit. Mluvím o publikaci, kterou vydalo nakladatelství Brána. Jmenuje se Tajná řeč těla dívek a žen a napsali ji Mal Croft a Matt Windsor.

Už dlouho jsem se chystala přečíst si něco o nonverbální komunikaci. Doufala jsem, že se dozvím něco o gestech, která dělám, a objevím způsob, jak lépe porozumět podvědomým signálům žen a dívek kolem sebe. Na to jsem si ale vybrala špatnou knihu. Pokud máte stejná očekávání, budete zklamaní.

Kniha popisuje gesta a posunky, které ženy používají v komunikaci s muži. Autoři sepsali ty, které by měli muži znát, aby věděli, kdy je žena odmítá, kdy se jim posmívá, kdy se na ně zlobí a kdy u ní mají šanci. Nejméně v polovině případů jde však o pouhé posunky. Rozhodně se nebojí sprostých slov. Jistěže často jeden dobře mířený vulgární výraz nahradí deset slušných a může být i výstižnější, ale to není podle mého názoru tento případ.

Už v úvodu autoři přiznávají, že použili slovo „tajná“ v názvu jako marketingový trik. V tom s nimi souhlasím. Skutečně jsem neobjevila jediné gesto, které by nebylo obecně známé, a když už, tak je díky své názornosti poměrně snadno odvoditelné. Hodně z nich je pak celkem vulgárních.

S některými popisy a vysvětleními nemohou souhlasit, a tak hádám, že je tu i jistá kulturní bariéra. Možná jsou britské zvyky jiné než ty české. Autoři například tvrdí, že muži nesnáší ticho a u piva raději zbytečně plácají, než aby proti sobě jen tak tiše seděli.

Ti britští možná, ti čeští (a nejen oni) podle mě mlčí často jako dudci, a spokojeně u toho odpočívají a rovnají si myšlenky. Podle autorů je pro muže největším trestem, když s ním žena nemluví. Nevím, jak obsáhlý podnikli výzkum, ale rozhodně to neplatí pro všechny muže na světě. Naopak hodně z nich bere ticho jako odměnu. Konečně mají klid a mohou přemýšlet.

Ale abych jen nekritizovala… Občas jsou autoři vtipní. Většinou si dělají legraci z žen, ale párkrát si vystřelí i sami ze sebe, což musím ocenit. Takže pokud jste muž, chystáte se do Británie, kde navštívíte i pár klubů a diskoték, a pokusíte se zde ulovit dívku, které je méně než 25 let a nebojí se vulgárních gest, určitě knihu oceníte jako nezbytného průvodce. A vám ostatním doporučuji sáhnout po nějaké jiné.

Ukázka z knihy

Když mají chlapi špatnou náladu, tendenci vybuchnout, prásknout dveřmi, nic s tím nenaděláte. Ženy jsou mnohem diskrétnější, jemnější, tišší. Proč? protože jednou z věcí, kterou chlap nemůže vystát, je ticho. Muži ticho nechápou. Muži potřebují ticho něčím zaplnit, ať už hlasitými tělesnými projevy nebo řečmi o fotbale. Když je mrzutý chlap v přítomnosti jiného mrzutého chlapa, nemlčí, mluví o hovadinách, o všem možném, jen ne o svých pocitech. Když je žena naštvaná na chlapa, ví, že nejlepší způsob, jak ho přimět k omluvě, je nic neříkat – nechat muže smažit se ve vlastní šťávě.

Související knihy

Windsor Matt, - Croft Mal,

Brána, 2012