Drogám podlehla i Kate Holdenová. O svém životě a o tom, kam až ji drogová závislost dostala, se zpovídá ve své autobiografické knize (prvotině) Na vlastní kůži.

Existují názory, že drogovou závislostí jsou ohroženi především lidé tzv. stojící na pokraji společnosti. Ti, kteří nemají dostatečné rodinné zázemí, kteří neoplývají vysokou inteligencí a dobrými studijními výsledky. Opak ale může být pravdou, jak se o tom ostatně přesvědčila i Kate Holdenová.

Vyrůstala v milující rodině a dlouho byla takovou šedou, nenápadnou myškou. Celkem bez problémů vystudovala na Melbournské univerzitě klasická studia a literaturu. Získala práci v knihkupectví, a ačkoli se nejednalo o práci, po které by celý život toužila, byla tam spokojená a svým způsobem šťastná. Celkem normální život.

Jenže brzy nastal zvrat. S přáteli vyrážela do víru noci a seznamovala se s lidmi, kteří brali drogy. Mezi jejími přáteli a známými bylo stále víc drogově závislých lidí, a tak není divu, že postupnými krůčky se i ona stala závislou na heroinu. Aby patřila do party, aby zakusila pocity, o kterých její známí mluvili… V tuto chvíli začíná boj o peníze, zoufalá snaha jakkoli sehnat dostatečný obnos na další dávku.

Její rodiče se jí snažili pomáhat, ale nešlo to. Kate totiž o pomoc příliš nestála, neustále rodičům tvrdila, že je v pohodě, že to má pod kontrolou, že všechno zvládá. Lhala jim i sobě. Těžko si představit bezmoc rodičů, kteří vidí, jak jejich dceru drogy ničí, ale nelze jí pomoci. Těžko si představit to zklamání, když jim vlastní dcera lže do očí, krade jim peníze na drogy, porušuje veškeré sliby a tajně se plíží z domu obstarat si další dávku. Její rodiče nakonec rezignovali, do jisté míry se smířili s prapodivným životem své dcery a „jen“ jí nabízeli podporu a teplo domova, bude-li potřebovat.

Ukázka z knihy:

O týden později jsem přísahala, že toho doopravdy nechám, ale že musím nejdřív splatit dluh u Jakea. Měla jsem za sebou tři mučivé dny absťáku. Řekla jsem jim, že za mnou přijde sám, když se neukážu. V té době jsem už všechno utratila. „Viď, že si nic nekoupíš?“ prosil mě otec.

Podával mi padesátidolarovku. S úsměvem jsem si ji vzala. „Nekoupím.“

Koupila. Dluh jsem si vymyslela. Psaníčko jsem si schovala hluboko do rohu kapsy. „Musím letět,“ zazubila jsem se na Jakea u něj v obýváku. Venku na mě čekala v autě matka. Cestou k Jakeovi mě varovala, že mě prohledá. Mělo to být pro moje vlastní dobro. Myslela jsem, že si dělá legraci. Celá zpocená jsem se těšila, až si šlehnu. Ještě půl hodiny a už to bude, už to bude.

„Promiň,“ řekla, když mě po návratu domů poprosila, abych zvedla ruce. Zašmátrala mi v kapsách, zarazila se. Než jsem ji stihla zastavit, zamířila ke dveřím a na záchod.

Příliš pozdě. Balíček hodila do mísy. Zmizel. Spláchnula ho. Nemohla jsem uvěřit, že to udělala. Probudilo to ve mně cosi zvířecího. Silou jsem ji udeřila do ruky. A znovu a znovu, schválně. Stála moc blízko. „Ty krávo blbá,“ ječela jsem na ni.

„Nevěřím ti ani slovo,“ křičela na mě vyděšeně, oči vytřeštěné hrůzou.

Kate šla na odvykací kúru, ale i přes dobré výsledky v léčebně její první kroky vedly k dealerovi, znovu si začala píchat heroin. Kvůli drogám dokonce ukradla peníze z pokladny ve své práci. Majitelé věděli, že je závislá, svěřila se jim s tím, když šla do léčebny. Toto ovšem byla poslední kapka, Kate z práce vyhodili.

Kde ale sehnat peníze? Přítelkyně jejího dealera si vydělávala na ulici jako prostitutka. Kate od ní získala spoustu informací a sama se začala na ulici nabízet mužům. Sice se postupně vypracovala z pouliční prostitutky až na „dámu“ ve vykřičeném domě, ale nic to nezměnilo na tom, že prodávala své tělo. Noc co noc, sedm dní v týdnu. Často musela přetrpět spoustu bolesti a ponížení od zákazníků, jen aby vydělala peníze a mohla si koupit další dávku heroinu. A nejen sobě, ale i svému drogově závislému příteli, jehož přítomnost ji spíše ničila. Neznala nic jiného než „práci“ a drogy. Den pro ni přestal existovat, jejím světem byla noc.

Kate se několikrát pokusila se svou závislostí bojovat a zbavit se jí, ale ani různé postupy k cíli nevedly. Když se odhodlávala k dalšímu pokusu, její přítel se proti tomu stavěl. Nechtěl, aby odešla, nedokázal se postavit na vlastní nohy, byl na ní závislý. Na ní a na heroinu. Sotva se Kate přestěhovala zpět k rodičům, vloupal se do jejího pokoje a okradl ji o všechny peníze a zásoby heroinu na týden (dost na to, aby se předávkoval). Toto byl pro Kate asi konečně dost silný zážitek na to, aby se postupně vymanila ze spárů závislosti. Po pěti letech píchání heroinu svůj boj nad závislostí vyhrála.

Život na dně společnosti popisuje velmi naturalisticky, otevřeně a drsně, používá k tomu nespisovný jazyk. Nevyhýbá se ani sprostým slovům či odvážnému, někdy až hororovému líčení sexuálních zážitků se zákazníky. Zvolený styl vyprávění čtenáři umožňuje do jisté míry vše prožívat na vlastní kůži, lépe se vžít do jejích pocitů, myšlenek, nálad, vnímat tu strašlivou, absurdní realitu. I líčení zatuchlých, smradlavých a prázdných hotelových pokojů je neskutečně živé.

Při čtení některých částí knihy můžete mít pocit, že byla svým způsobem spokojená a šťastná. Dokázala během noci vydělat spoustu peněz, měla krásné značkové oblečení a nemalý počet jejích zákazníků tvořili celkem milí muži. I přesto je kniha děsivou výpovědí o tom, co drogy mohou s člověkem udělat – připravit jej o důstojnost, důvěryhodnost a zdraví, zničit přátelské vztahy s blízkými, udělat z člověka naprostou trosku, která se neštítí téměř ničeho.

Na vlastní kůži rozhodně stojí za přečtení, jste-li ovšem připraveni na silný zážitek…

Související knihy

Na vlastní kůži
Skutečný příběh o návratu z pekla prostituace a drog

Kate Holdenová

Jota