Proto vám předkládáme rozhovor s provozovatelkou Krmítka Lenkou Cyprisovou.

Ráda bych se zeptala, kdy a proč Krmítko pro duši vzniklo?

Otevírala jsem 3. 12. 2012 po asi půlročních přípravách. A proč? Zbláznila jsem se.  Nebo aspoň to mi okolí vesměs tvrdilo, když jsem dala výpověď a začala si zjišťovat, co vlastně pro provoz antíku potřebuju a kde to získám. Ještě o rok dřív bych vám tvrdila, že podnikat nikdy nebudu, ale dostala jsem se do fáze, kdy nejistota úspěchu byla lákavější varianta než jistota toho, že vše zůstane stejné. Vždycky jsem o vlastním antíku snila, ale až tehdy jsem si připustila, že by to mohla být i realita.

Jak se na Krmítku podepsaly covidové roky, pokud to tedy na něm bylo nějak znát?

Tahle doba byla dobrej bizár… Ale vlastně jsme si dál jeli svoje, jen jsme udělali výdejní okénko. Ale chyběly tržby od těch, co chodili brouzdat mezi regály, nehledali nic konkrétního, prostě chodili na lov. A to bylo velmi znát.

O smyslu těch opatření se dá dlouze diskutovat. Já věřím, že každý by si měl umět sám za sebe nejlíp posoudit, jaký je jeho zdravotní stav, imunita a jestli chce riskovat nákazu. Teď už ale jedeme dál, dluhy jsou splacené a nasbírali jsme spoustu cenných zkušeností.

Kdo nejčastěji přichází do Krmítka prodávat a kdo nakupovat?

Chodí k nám všechny věkové skupiny, nejde asi říct, že některá je početnější. Co nás těší, je, že chodí hodně mladých, ať pro povinnou četbu, nebo jen tak, protože rádi čtou a u nás můžou ušetřit, objevit stará vydání… Prodávat pak chodí nejčastěji ti, kteří se stěhují, řeší pozůstalosti, nebo prostě potřebují uvolnit místo na nové knihy.

Protože Krmítko pro duši není jen kamenný obchod, ale má i svou internetovou verzi, zajímalo by mě, co je pro Vás přínosnější a zda by jedno mohlo v současné době fungovat bez druhého?

E-shop by asi bez kamenné prodejny fungovat mohl, ale nás by to nebavilo. Antikvariát není jen o knihách, je to hlavně o lidech, kteří knihy čtou. Samozřejmě, že jako každá práce s lidmi je i ta v antíku někdy náročná, ale to k tomu patří. A na jednoho konfliktního zákazníka je dvacet pohodových, takže se mezitím oklepeme J. Když to otočím, prodejna by bez eshopu asi fungovat nemohla. Ne v době internetu.

Co Vás nejvíc baví na práci s knihami z druhé ruky?

Že to pro mě není práce. Chodím se bavit a každý den se něco nového dozvím. A je to trochu jako mít každý den Vánoce, protože nikdy nevím, kdy se mi tam co objeví. Horší je rozhodování, jestli i tuhle knihu opravdu nutně potřebuju doma…

Jaké „poklady“ Vás za ta léta nejvíce potěšily/překvapily?

Na jednu stranu to byly knihy, které objektivně třeba pokladem vůbec nebyly, ale které jsem si chtěla přečíst a ony se prostě objevily v pravý čas. A z těch ostatních mě vždycky potěší, když se k nám dostanou knihy po někom známém nebo významném, nebo třeba knihy s osobním věnováním autora. Tam se pak dá rozjet i takové malé pátrání, kdo ten obdarovaný byl, a často se tak dozvíme o velmi zajímavých osobnostech, které by nás jinak úplně minuly. Úplnou raritkou pak byla kniha Cautio criminalis z roku 1631, která je vlastně takovou dobovou příručkou pro spravedlivé souzení čarodějnic.

Zajímal by mě Váš názor na velké organizace typu Knihobot či Reknihy, jaký je rozdíl mezi nimi a klasickým antikvariátem.

Můj názor je asi ten, že: Kdo chce kam, pomozme mu tam. Každý má svou představu o tom, jak se to má dělat, a to je v pořádku.

Nechci mluvit za ostatní kolegy, ale když to vztáhnu na nás, tak my drtivou většinu knih vykupujeme za hotové, proto si musíme i dobře promyslet, které vzít a které ne, a s tím souvisí i cenotvorba. Je to tak složitý a komplexní proces, že bych ho nikdy nesvěřila jakékoli technologii, ačkoli to na první pohled vypadá lákavě. Protože vše, co se na jedné straně nějak zjednoduší, se zákonitě projeví i na straně druhé, tzn. na straně zákazníka. Náš postup není nejjednodušší cesta, ale je to cesta, která nám přijde nejvíc fér, a to je v dlouhodobém horizontu to, na čem to stojí a padá.

Už jako malá holka jsem chodila nakukovat do antikvariátů, měly svou specifickou vůni a atmosféru. Panoval tam klid, na rozdíl od knihkupectví. Je možné tu atmosféru ještě u Vás zažít?

Samozřejmě! Prodejna je to místo, kde se děje veškerá magie! S každou knihou se dostanete do jiné dimenze a i čas tu plyne jinak. Ačkoli se snažíme tu atmosféru převést i na web, osobní návštěvě se prostě nic nevyrovná. Brouzdáte mezi regály, necháte se překvapit, jaká kniha si vás najde, posadíte se s ní do pohodlných křesílek a najednou (tzn. o dvě hodiny později) odcházíte s deseti dalšími, které vás dohromady stojí míň než dvě nové v knihkupectví. Tak až budete mít cestu do Jihlavy, načasujte to na všední den mezi osmou ráno a šestou večer. Jsme kousek od náměstí.

Moc děkuji za rozhovor a jsem zvědavá, jaké poklady pro nás a naše čtenáře vylovíte pro naši novou rubriku. A kdybych to neměla tak daleko, určitě bych se k Vám do Krmítka pro duši vypravila nadechnout se té jedinečné atmosféry a kdo ví, třeba bych i našla nějaký jedinečný dárek pod stromeček.

Zdroj fotografií: Kateřina Mutlová