Recenze knihy: Řecké léto, Aristokratka v Československu, S úctou Picpus, Tři mušketýři 1, Převaděč

Letní recenzní koktejl pro oči i uši

7.8.2025 Alena Badinová Bez komentáře

Letní prázdniny se nám přelomily v půli, a než se nadějeme, budou pryč. V dnešním recenzním přehledu vám přiblížím českou i světovou tvorbu, romantiku, humor, historický román i detektivku. A to vše v papírové i audio podobě. Záleží na vás, čemu dáte ke zpříjemnění zbytku léta přednost.

Nakladatelství Kazda vydalo hned několik prázdninově laděných romancí. Jednou z nich je román Řecké léto britské autorky Kate Frost, který čtenářky zavede na řecký ostrov Skopelos, kde se natáčel populární muzikálový film Mama mia. Díky knize máte šanci poznat krásná zákoutí ostrova i jeho obyvatele a nechat se naladit na tradiční řecké jídlo. Zkrátka a dobře působí jako pěkně barevná pozvánka na dovolenou.

Hlavní hrdinkou románu je Harlow Sandsová. Na ostrov přiletěla jako asistentka lokačního manažera filmu, který se na ostrově natáčí pod taktovkou její matky, slavné filmové producentky. Jenže Harlow nechce být jako její matka, nechce se dál nechat manipulovat a touží najít vlastní smysl života. I když kniha působí jako povrchní romantika, přináší především psychologické rozbory vzorců chování předávaných v rodině. Jak se z nich vymanit a najít svoji jedinečnou cestu, svůj smysl života, jak se naučit dělat dospělá rozhodnutí a přestat se bát otevřít pro lásku.

Musím říct, že kniha pro mne byla překvapením, protože mi přinesla víc inspirace k zamyšlení nad vlastním životem, než jsem u letní romantiky čekala. Ale samozřejmě mě i navnadila na nějakou úžasnou dovolenou u moře plnou dobrého jídla a milých lidí.

————————————————

Ani jsem nepostřehla, kolik titulů s Aristokratkou Evžen Boček již napsal. V podstatě celá tato série šla úplně mimo mne, takže moje osobní znalosti sahaly jen k celovečernímu filmu Poslední aristokratka. A tak jsem usoudila, že je nejvyšší čas poznat i něco z předlohy. Sáhla jsem po audioknižním zpracování sedmé části Aristokratka v Československu. A byla jsem hodně zmatená. Jak se srovnává vyprávění Marie III., která se na Kostku dostala až v roce 1996, s příběhem odehrávajícím se v roce 1983, tedy za totality?

Navíc příběh líčí hned několik různých postav (lehké děvče, manažerka slavných, kastelán, političtí funkcionáři, agenti StB), až jsem měla chuť tu předimenzovanou legraci přestat poslouchat. Prostě čeho je moc, toho je příliš. Naštěstí jsem vytrvala a pochopila, že všem šlo o jediné: o zdárné uskutečnění tajné svatby Helenky Vondráčkové. Celý ten blázinec vzpomínek poctivě do literární formy zachycuje Marie III., která spěje k porodu prvního dítěte.

Nakonec jsem se tedy i já pobavila a necelých šest hodin dlouhou audioknihu v podání skvělé Veroniky Khek Kubařové vyslechla. Aristokratku v Československu do audio podoby převedlo vydavatelství OneHotBook a můžete si ji stáhnou z Audiolibrix.com.

————————————————

Další audioknihou ze série Maigret George Simenona je příběh s názvem S úctou Picpus. Komisař Maigret v něm řeší vraždu věštkyně, na kterou dokonce dostal upozornění předem. Kdo je tajemný Picpus, který napsal vzkaz, v kolik hodin k vraždě dojde? Co je zač stařík, který seděl u zavražděné za zamčenými dveřmi? Kdo ho zamknul a proč?

Příliš mnoho neznámých, a přesto jde o tradiční komorní příběh nevelkého rozsahu – jen něco přes čtyři hodiny poslechu. A ty utekly ve společnosti Jana Vlasáka a s akordeonovými melodiemi, které čtenému dodívají francouzský šmrnc, jako nic. A už se zase těším na další příběh, který OneHotBook nahraje.

————————————————

Jak je to dlouho, co jsem četla Tři mušketýry Alexandra Dumase staršího? Řekla bych, že asi čtyřicet let. Pak jsem samozřejmě viděla nesčetně filmových zpracování (tuším byl i dramatizovaný seriál v rozhlase) a originál mi z paměti vyprchal. A tak jsem se rozhodla si ho připomenout prostřednictvím audioknihy, kterou načetl Jaroslav Plesl pro OneHotBook.

Zatím mám poslechnutou první část, což bylo skoro čtrnáct hodin poslechu, a jsem docela překvapená, co vše se mi už z hlavy vykouřilo, nebo jsem měla pocit, že se odehrávalo v jiném pořadí. Z počátku jsem byla zaražená, že jako malá jsem zvládla číst tolik popisných pasáží, ale pak už děj pěkně odsýpal. Jaroslav Plesl se se svojí zálibou v historii pro interpretaci mušketýrské klasiky jedinečně hodil, a navíc text jen nečetl, ale i hrál, takže mi čtené pěkně vystupovalo na pláno mojí fantazie a odvíjelo se jako báječný film.

Pokud si také chcete připomenout nestárnoucí klasiku a nemáte chuť se sami prokousávat dlouhým textem, svěřte se s důvěrou do péče audioknihy.

————————————————

Ráda zkouším číst nové autory, obzvlášť ty české. Podle anotace mě zaujalo téma románu Převaděč, který je prvotinou Michaely Levíčkové. Ta se zaměřila na zpracování námětu předrevolučního života v pohraničí, konkrétně na Šumavě. Hlavní hrdinkou je novinářka Ela Jánská, která právě přišla o dceru a rozhodla se definitivně ukončit vztah se ženatým mužem. Aby utekla od všeho, co ji v Praze trápí, přijela na roky neobývanou chalupu v Jakubově Huti. Práce na zanedbané roubence, pobyt v přírodě a navazování nových kontaktů s místními lidmi působí jako balzám na její zraněnou duši.

Když narazí na dosud nevyřešené zmizení sedmi sotva dospělých mladíků staré pětatřicet let, začne shromažďovat fakta od žijících rodinných příslušníků. Novinářka v ní totiž stále podvědomě vyhledává témata k prozkoumání. A kdo ví, třeba z toho bude reportáž do televize. Ela se prokousává podklady o železné oponě – o tom, jak bylo těžké těsně před revolucí přejít hranici. Otvírá v lidech staré rány a naráží i na odpor.

Musím říct, že téma knihy se mi líbilo, maličko horší však bylo zpracování. Přece jen vyprávět román v první osobě (byť několika vypravěčů) je docela oříšek, aby člověk nesklouzl jen k popisům. Místy mi přišlo, že autorce jde jen o encyklopedické předávání informací o tom, jak to na hranicích chodilo. Ale asi bych to připočetla na vrub autorčiny „nevypsanosti“ a věřím, že bude-li mít další dostatečně nosný námět, určitě si s ním poradí lépe. Pozitivně hodnotím úvody kapitol doprovázené citáty z básní (písní) převážně Karla Kryla, které dobře dokreslovaly vyprávění. Knihu Převaděč, která by mohla dobře fungovat ve filmové podobě (ano, takový akční film ze Šumavy by se mi líbil), vydalo nakladatelství Argo.

Zaujala vás některá z knih? Pouštíte se raději do čtení osvědčených autorů, nebo zkoušíte i nová jména? Dejte mi vědět!

Doporučení:

Share