Po prakticky jedenácti měsících se 18. dubna 2025 rodina knih Ondřeje Neffa vydaných nakladatelstvím Mystery Press zase rozrostla o další přírůstek: titul Rock mého života. I tentokrát ji bohatě zdobí ilustrace Karla Jerieho.

Znalci vědí, těm ostatním prozradím, že Rock mého života představuje druhou část cyklu Arkádie. Jinými slovy, jde o sci-fi umístěné do měsíčního habitatu tohoto jména. Románoví hrdinové Jakub Nedomý a Kazimír Prus alias Dědek Čuchák se opět přimotají k něčemu, co je může stát život. Pro úplnost připomenu i některé další tituly série, o něž se nakladatelství Mystery Press v posledních letech zasloužilo. Úplně nejnovější a zároveň i zatím chronologicky poslední část série představuje loni v květnu vydaný Zlatý pomeranč (2024). Tomu předcházela retrospektivní Hvězda mého života (2023, prvně 2009), která obsahově spadá až za Ostrov nesmrtelných (2023) a jeho předchůdce Ultimus (2021). Rock mého života vychází letos již ve svém třetím vydání, přičemž poprvé s ilustracemi Karla Jerieho a zároveň v do jisté míry přepracované verzi. Možná byste čekali, že výraz „přepracované“ lze dát do rovnítka s termínem „rozšířené“, leč opak je pravdou. Zatímco původní vydání z roku 2006 čítalo čtyři stovky stran, to současné jich má o dobrých padesát méně.

Zatímco všechna arkádská dobrodružství, jež měla svou knižní premiéru po roce 2020, obsahují jasné reference na některé pro tu dobu aktuální společenské téma, pro středobod Rocku mého života zvolil autor méně závažnou, leč neméně zajímavou myšlenku. Asi je zbytečné se ptát, zda vám něco říká jméno Elvis Presley, že ano? Nicméně představte si, že Jakub Nedomý o něm nikdy neslyšel. Až do chvíle, kdy se o něm zmíní policejní kapitán Luigi Mantella v souvislosti s varováním o jakési nové ultimátní a samozřejmě zakázané zbrani – robotickém ninjovi. Situace se vyhrotí v okamžiku, kdy se takový ninja na scéně skutečně zjeví. Nepředstavujte si lidského černě oděného zabijáka s mečem v ruce – toto provedení vypadá jako koule s chapadly. Je vybaveno antigravitačním pohonem a fázovým emitorem. Proč se ale vůbec někdo obtěžoval takovou věc vyvinout a nasadit? Tím se dostáváme k úvaze, která přiživuje legendy dvacátého století až do dnešních dnů: co jestli král rock and rollu nezemřel? Co jestli někde stále žije? S technologiemi, jimiž měsíční kolonie disponuje, je možné všechno. Ostatně není tajemstvím, že nejbohatší obyvatelé Měsíce se shlukují ve společenství tak zvaných imortalistů (tedy těch, kdo mají prostředky na servis, jenž jim prodlužuje život prakticky bez omezení). I Jakub Nedomý a Dědek Čuchák prošli svou verzí imortalitního ošetření – jen oni využívají služeb doktora Kurze, geniálního podivína, jehož podnik se zmítá mezi vyhledávanou klinikou a místem postaveným mimo zákon. Abych to celé zestručnil: v Rocku mého života se vydáme na cestu za odhalením (možného) osudu Elvise Presleyho. V Jakubově společnosti se dokonce podíváme zpátky na Zem, kde Nedomý nebyl padesát let. A budeme mít příležitost zamyslet se nad problémy kariérismu a touhy po moci.

Tři sta padesát stran proložených strhujícími ilustracemi Karla Jerieho, které četbu oživují, je nerovnoměrně rozděleno mezi dvacet čtyři pojmenovaných kapitol. Namátkou si pár názvů můžeme ukázat: „Policajt na návštěvě“, „Život ve zlaté kleci“, „Zpátky na Zemi“, „Jak se jedná s magorem“ a zcela na závěr „Příchod legendy“.

Společným rysem všech knih arkádského cyklu (což ale platí pro většinu tvorby Ondřeje Neffa) je přítomnost humoru a přiměřené ironie. Není tomu jinak ani v Rocku mého života. Ve srovnání s ostatními díly série tentokrát autor popustil uzdu své sarkastické nálady víc než jindy. To ovšem může v některých situacích vést až k jisté míře nepřehlednosti a upovídanosti. Popravdě, pokud kniha neutrpěla extrakcí padesáti stran z předchozí verze, troufám si odhadnout, že podobně by jí neuškodila ještě drsnější odtučňovací kůra. Text ve formě, jakou dostáváme do rukou, je samozřejmě celistvý a zábavný. Přesto může na někoho působit zašmodrchaně a možná i jako trochu uměle protahovaný. Dobrá zpráva ovšem je, že konec dobrý, všechno dobré – dějové linky se více méně v závěru protnou a věci by měly zapadnout na svá místa. Všechna diskutabilní nepohodlí však zcela jistě smázne svěží styl, jakým Ondřej Neff příběh tvoří. A nevím jak na vás, ale na mě jeho pojetí dělá dojem, jako bych většinu hrdinů měsíčních příhod znal osobně a již celá léta, ne-li desetiletí. Co lepšího si lze jako důkaz spisovatelova profesního mistrovství přát?

Sedm knih tvořících v tuto chvíli sérii Arkádie, z nichž jedna je povídkovou sbírkou, nabízí strhující zábavu pro každého milovníka science fiction. Osobně se domnívám, že práce Ondřeje Neffa směle může a měla by konkurovat i nejzvučnějším jménům světových autorů tohoto žánru. Přijde mi škoda, že se knihy české špičky neobjevují v překladech do mnoha světových jazyků. Nicméně třeba pro to existuje nějaký jiný důvod, než nezájem zahraničních nakladatelů. V každém případě doufejme, že letošní osmdesátník ještě z hlediska své knižní tvorby neřekl poslední slovo. Třeba se na Měsíci zanedlouho zase potkáme.

Související knihy

Neff, Ondřej

Mystery Press, 2025