To zjistíte v humorném románu Teorie vzájemného třesku od Jarmily Mlčouškové. Autorka vystudovala biofyziku a přes deset let pracuje v laboratořích Masarykovy univerzity, kde pomocí spirálních mikroskopických technik pozoruje biomolekuly a také sbírá inspiraci pro své psaní. V roce 2021 debutovala fantasy příběhem Rogenovo oko, nyní se ovšem po vzoru Ali Hazelwood rozhodla napsat romantickou komedii – z vědeckého prostředí brněnského kampusu!

Jako hlavní hrdinku zvolila Jarmila Mlčoušková doktorandku Nikol, která studuje na Masarykově univerzitě v Brně molekulární biologii. Svědomitě pracuje na svém výzkumném projektu, ale momentálně se jí příliš nedaří. Dostala se do slepé uličky – především kvůli arogantnímu Alanu Parkerovi, doktorandovi z Cambridge, který se v rámci mezinárodní spolupráce na jejím výzkumu také podílí.

Je to čistý teoretik, bioinformatik nebo nějaký podobný magor, a z jeho e-mailů a science chatů je nad slunce jasné, že bude nejmíň stejně arogantní a otravný jako Sheldon Cooper. (str. 8)

Nikol nesedí některé výpočty a je přesvědčena, že chybu udělal právě Alan. Jenže on se domnívá, že postupoval správně. Problémy se ovšem na dálku špatně konzultují, takže se Alan rozhodne přijet za Nikol do Brna, aby jí s experimenty osobně pomohl. Většinu času bude trávit po jejím boku v laboratoři. Vedoucí projektu by však ocenil, kdyby se Nikol Alanovi věnovala i ve svém volnu (ukázala mu město atd.)… Asi ani nemusím říkat, že z té představy vůbec není nadšená!

Ale co tady chce dělat, funět mi za krk? Vždyť je teoretik! (str. 9)

Nikol doufá, že společně provedené experimenty dají za pravdu jí a Alan tak do České republiky jen přijede provést důkaz své vlastní neschopnosti. Jenže co když ne? A co když ji pak Alan sesadí z pozice prvního autora? Nesplnila by podmínky k obhajobě disertační práce a všechna její práce odvedená za poslední čtyři roky by přišla vniveč!

Na ty změny v pořadí autorů netlačím já, ale můj školitel. (str. 42)

Ač se to samozřejmě nabízí, nechci román Teorie vzájemného třesku srovnávat s tvorbou Ali Hazelwood. Samozřejmě se nese v podobném duchu – s jedním důležitým rozdílem: odehrává se v České republice. Jarmila Mlčoušková čtenářům ukazuje, jak funguje doktorské studium na české univerzitě (podmínky studia se u nás a v zahraničí liší). Myslím, že toto prostředí by čtenáři mohli vnímat jako zajímavé, přece jen na doktorské studijní programy tolik mužů a žen nenastupuje (ve srovnání s bakalářským či magisterským studiem). Autorka navíc využívá své vlastní zkušenosti, díky tomu vyprávění působí uvěřitelně. A nemyslete si, i vědci mezi sebou soupeří a dochází mezi nimi k podrazům!

Přestože se Jarmila Mlčoušková nevyhýbá ani popisům výzkumných metod, během čtení jsem se nenudila. Autorka se vše snaží srozumitelně vysvětlit (využívá i řadu poznámek určených čtenářům, kteří molekulární biologii nerozumí). Musím se ale přiznat, že i přesto jsem se chvílemi v odborných termínech ztrácela a význam některých z nich a vzájemné souvislosti vyhledávala na internetu – molekuly a DNA rozhodně nejsou mou parketou. Obávala jsem se, aby mi neuniklo, proč dochází k nesouladu mezi Nikolinými experimentálními daty a Parkerovými výpočty. To by mi totiž úplně unikla pointa příběhu… Protože jde o beletrii, přece jen bych autorce doporučila odborné věci tak podrobně nerozebírat.

Bavilo mě sledovat hašteření hlavních hrdinů, kteří i přes své protichůdné názory pracují na společném projektu. Zajímalo mě, zda nakonec dokáží najít společnou řeč a problémy ve výzkumu vyřeší ke spokojenosti obou z nich. Nebo jeden druhého přece jen potopí?

Je mi jasné, že si Parker o mně myslí to samé co já o něm: že jsem arogantní a neschopná. (str. 10)

Autorka se pokouší vylíčit vědce v dobrém světle – ve snaze přesvědčit veřejnost, že vzdělaní lidé nemusí být v praktickém životě naprosto nepoužitelní (jako tomu bývá třeba v některých sitcomech – např. Teorie velkého třesku). Ale nebojte se, i její postavy čas od času čelí nějakému trapasu. Díky tomu se během čtení zasmějete. Mě navíc pobavily i názvy jednotlivých kapitol (např. Ozbrojené příměří, Narušení postapokalyptické idyly či Inkubační doba přitažlivosti) – jsou promyšlené a vzhledem k událostem v nich zmíněných velmi trefně zvolené.

Pokud dáváte přednost české literatuře a zároveň jste si oblíbili romantické komedie, troufnu si tvrdit, že vás Teorie vzájemného třesku nezklame.

Související knihy

Mlčoušková, Jarmila

Ikar, 2025