Nový román Petry Dvořákové s názvem Návrat vydalo nakladatelství Host, stejně jako předchozí knihy Pláňata, Zahrada, Chirurg i Dědina. Osobně jsem se s tvorbou Petry Dvořákové (*1977) setkala jen v titulech určených dětem: Julie mezi slovy či Každý má svou lajnu. Nicméně děti už mám dospělé, a tak přišel čas poznat i jinou stránku autorky.

Návrat je, jak přiznává sama spisovatelka, částečně ovlivněn její osobní zkušeností, i když nejde o autobiografii. Kniha totiž čtenáře vrací do devadesátých let minulého století, kdy po letech komunistického útisku mohly opět v naší zemi působit církevní řády a byly jim navraceny kláštery. Většinu těchto staveb však těžce poznamenala léta jejich využívání pro naprosto odlišné účely a nacházely se tak v dezolátním stavu.

Nejmenovaný řád řeholnic, které režim postavil k pásům výroby, se tedy po letech vrací do svého působiště. Hrstku starých jeptišek však čeká neutěšený pohled na jejich bývalou oázu klidu, nyní zdevastovanou. Za roky, kdy nesměly veřejně působit, jim moc nových členek nepřibylo, a tak by rády své řady rychle omladily. Do polorozpadlého kláštera proto zvou zájemkyně. Na starost je dostává hlavní hrdinka knihy, sestra Františka.

Františka je totiž jednou z mála mladých, která cestu do řádu našla a tajnou sestrou se stala ještě v ilegalitě. Starou slávu zašlých míst nepamatuje, a tak nadšený zápal pro Krista střídá značné vystřízlivění při jejich svépomocné obnově. Pomůže jí péče o nově příchozí, aby se sama znovu ukotvila? Hrdinka zápasí sama se sebou, s okolnostmi i svými tužbami. Chce slyšet odpovědi na své otázky, ale když se jí jich dostane, upadá v ještě větší zmatek. Podaří se jí najít samu sebe?

Každý má svou vlastní poušť. A její podstatou je právě to, že je v ní sám. (str. 166)

Autorka vystavěla zajímavý příběh v nevšedních kulisách. Řádové sestry líčí jako obyčejné ženy, které jsou uštvány nelehkým osudem a současně vláčeny nevyřčenými pocity. Řád místo lásky, pochopení a milosrdenství nabízí spíš jen tvrdost, přísná pravidla a život v přetvářce. Přiznávám, že v takovém sešněrovaném společenství bych opravdu žít nechtěla…

„A navíc – to je taky podstata naší oběti, že se v klášteře sejdou lidi, kteří se k sobě nehodí. A musí spolu žít. Na tom není nic jednoduchého… ono to koneckonců není nic jednoduchého, ani když jsou to lidi, kteří se pro sebe našli.“ (str. 95–96)

Láska má v románu Návrat důležitou roli. Nejen ta Boží, která by měla v tichu klášterních stěn naplnit srdce řeholnic, ale i ta lidská, mateřská či partnerská. A její hledání a odkrývání různých jejích podob je smyslem nejen románu, ale i našich životů.

Jestliže máte chuť se začíst do příběhu, který vlastně ani nemá mnoho děje, ale hodně se obrací dovnitř, do pocitů ženy, pak vám kniha Návrat určitě udělá radost. Zejména pokud máte rádi současnou českou tvorbu. Hledáte-li něco více nabité dějem z řádového prostředí, pak doporučuji obsáhlý epos Bílá Voda (minirecenze) Kateřiny Tučkové, který nabízí komplexní pohled na české církevní řády v době totality. Na druhou stranu román Petry Dvořákové nabízí čtenářům velmi autentický pohled dovnitř i díky jejímu čtyřletému pobytu v klášteře.

Související knihy

Dvořáková, Petra

Host, 2025