Všechny tři Vaše doposud vydané knížky jsou velice úzce spjaty s Šumavou. Jaký k ní máte vztah a čím Vám učarovala?
Ano, máte pravdu, všechny mé knihy jsou ryze šumavské. Na Šumavě jsem se narodila, prožila zde své dětství, a to se samozřejmě propsalo i do mé tvorby. Domnívám se, že místo, které je spjaté s dětstvím, je hluboko uložené jak ve vzpomínkách, tak i v srdci každého z nás. Vždy jsem byla pyšná na to, že pocházím zrovna odsud.
Má prvotina s názvem Dary Pošumaví je toho příkladem. Jedná se o „rodinné čtení“, publikaci, která vypráví příběh rodiny Kvapilů ze šumavské hájenky, jež podniká dobrodružné výpravy po okolí. Mimo příběhů kniha nabízí i návody na výrobu nejrůznějších dárků z přírodnin, zdravé recepty, lesní hry pro děti, ale i tipy na výlety Pošumavím.
Její vydání bylo přímo načasované, neboť přišla na knižní trh v covidové době (srpen 2020), kdy se mnoho rodin rázem ocitlo v izolaci. Byla jsem velice mile překvapena z následných reakcí mých čtenářů. Dary Pošumaví pro ně byly jakýmsi průvodcem šumavskou přírodou v době, kdy se svět zcela zastavil a otočil vzhůru nohama.

Mají Dary Pošumaví reálný základ v zážitcích z Vašeho dětství?
Inspirací bylo mé dětství i mé dvě děti. Myšlenka na napsání této knihy mě napadla přímo v okamžiku, kdy jsem kojila svého syna. Přemýšlela jsem tehdy o tom, kam s dětmi zajít na procházku. Protože byl podzim a dcera sbírala vše, co venku našla, napadlo mě, že bych si mohla začít vytvářet pracovní postupy toho, co z přírodnin vyrobíme. Tak vlastně vznikla první část knihy – tvoření z darů přírody. Chtěla jsem, aby Dary Pošumaví byly inspirací pro rodiny s dětmi. Proto jsem knihu kromě svých dětí věnovala i rodinám, které milují přírodu a tvoření.

Dva roky po vydání prvotiny jste na ni navázala knihami Bejvávalo na Šumavě – smutno i veselo a v roce 2023 Vaší zatím poslední Bejvávalo na Šumavě – příroda a lidé. Již z názvů je patrné, kde se obě odehrávají, i to, že na sebe navazují. Mohla byste nám obě knihy přiblížit?
Bejvávalo na Šumavě vzniklo díky podnětu mých prarodičů. Už jako malá jsem ráda poslouchala jejich vyprávění z válečné a poválečné doby. Fascinovaly mě neobyčejné příběhy obyčejných lidí – jejich těžké osudy, ale i veselé příhody, které se v jejich životech odehrávaly. Ačkoli jsem některé historky slyšela vícekrát, časem jsem zjistila, že pokud si je nezaznamenám, detaily mi brzy vypadnou z paměti. Proto jsem se rozhodla uchovat je na záznamovém nosiči a na papíře, aby byly k dispozici i generacím, které přijdou po nás.
Obě dvě knihy se skládají ze třech částí. První jsem nazvala Bylo – nebylo, jedná se o kapitolu obsahující méně známé pověsti ze Šumavy, druhá je Kronika dní a třetí kapitolu jsem pojmenovala Očitá svědectví.

Jakým způsobem a kde jste získávala podklady pro oba tituly „Bejvávalo“?
Informace k Bylo – nebylo jsem čerpala od šumavských folklóristů, jako byl např. Adolf Daněk, Hans Watzlik nebo Hans Kollibabe. Strávila jsem mnoho času hledáním v archivech. U Kroniky dní to byl také archiv, ale v kombinaci s hledáním na PC, neboť mnoho historických pramenů je již zdigitalizováno. Některá šumavská dobová periodika jsem objevila i v národní digitální knihovně, kterou zpřístupňuje Národní knihovna České republiky. Pamětní knihy obcí a kroniky jsem dohledávala na webu Porta fontium, což je bavorsko-česká síť digitálních historických pramenů.
Největší radost mi však přinesla Očitá svědectví. Navštěvovala jsem pamětníky a zaznamenávala jejich vyprávění. Každé setkání bylo jiné, ale všechna byla výjimečná. Některým seniorům chybělo jen pár let do stovky a jejich životní příběhy byly neuvěřitelné. S některými „mými pamětníky“ jsem dosud v kontaktu a jsem ráda, že se těší dobrému zdraví.

Šumavské prostředí a nelehký život lidí s ním spojených je odpradávna velmi vyhledávaným tématem knih mnoha spisovatelů. Zmínit musím zejména místního klasika Karla Klostermanna, z těch současných třeba Aleše Palána, Davida Jana Žáka nebo Petru Klabouchovou. Čím je podle vás Šumava pro autory tak atraktivní? Občas je v dílech vykreslována až téměř mysteriózně. Ovlivnil Vás nějak zásadněji některý ze „šumavských“ autorů?
Šumava patří mezi nejstarší pohoří střední Evropy. Ještě poměrně nedávno, v polovině 19. století, byly vrcholky šumavského hvozdu pokryty původním pralesem. Duch divočiny je stále součástí Šumavy. Za každou divokostí se skrývá něco lákavého, co je spojeno s určitou neprobádaností a silnou energií daného místa. Život v této oblasti není pro každého, ale mnohé láká alespoň k návštěvě. I proto je Šumava jednou z nejnavštěvovanějších destinací v České republice. Má silného genia loci.
Pokud jde o významné šumavské autory, tak si nemyslím, že by mě někdo zásadně ovlivnil, ale mám ráda povídky Karla Klostermanna.

Nedílnou součástí všech Vašich knih jsou půvabné ilustrace, které zdařile dokreslují atmosféru. Kdo je jejich autorem a jakým způsobem začala Vaše spolupráce?
Máte naprostou pravdu, ilustrace jsou velmi povedené. Jejich autorkou je Veronika Víchová, kterou jsem překvapivě objevila prostřednictvím jedné sociální sítě. Jsem vděčná za navázání spolupráce právě s Veronikou, protože jsme si sedly jak po profesní stránce, tak i v osobní rovině. Obdivuji její talent a cit pro krásno. Její kresby bych popsala asi takto: „Jako by vyskočily z papíru“.

Vaše knihy vycházely v nakladatelství Pointa formou crowdfundingu (kniha je vydána po uhrazení nákladů od předplatitelů nebo sponzorů). Proč jste zvolila právě tento způsob a jak náročné bylo získání potřebné částky k realizaci vydání?
Nejprve jsem samozřejmě oslovila nakladatelství, u kterých jsem se domnívala, že by mohly mít o rukopis zájem. Záhy jsem ale zjistila, že Dary Pošumaví jsou natolik specifickým mixem, že se nevejdou do žádné škatulky. Poté jsem náhodou narazila na projekt Albatrosu, online nakladatelství Pointa. Rozhodla jsem se zkusit štěstí. Neustále mi něco říkalo, abych z nevýhody (ona zmiňovaná škatulka) udělala výhodu. A světe div se, za čtyři měsíce byly Dary Pošumaví v knihkupectví.
Vydání své prvotiny jsem hodně prožívala; rodina a přátelé mě podporovali, a šokující bylo, že se částka potřebná pro vydání knihy vybrala už za sedm dní! Byl to pro mě neuvěřitelný úspěch. Na jednu stranu je vydání knih pomocí crowdfundingu velmi náročné, časově i organizačně, ale na druhou stranu je to velice obohacující zkušenost. Děkuji všem, kteří moji tvorbu podporují; bez mých čtenářů by nebyly žádné další publikace…

V roce 2023 získaly všechny Vaše knihy certifikát ŠUMAVA originální produkt a v loňském roce zvítězil Váš titul Bejvávalo na Šumavě – příroda a lidé v desátém ročníku prestižní soutěže Šumava Litera v kategorii Šumavská ozvěna. Co pro Vás tato významná ocenění znamenají? Změnil se díky nim nějakým způsobem váš život?
Když jsem si podávala žádost o certifikát ŠUMAVA originální produkt, upřímně jsem nevěřila, že bych mohla uspět. V tu dobu získala regionální značku pouze jedna publikace, a tou byl průvodce Šumavou. Věděla jsem, že není úplně snadné přesvědčit porotu o výjimečnosti daného produktu. O to víc mě později potěšilo, že jsem v této věci uspěla. Porota hodnotila mé knihy o Šumavě velice kladně.
Vážím si toho, že mé knihy nesou tuto značku a garantují místní původ – vazbu na Šumavu, originalitu i kvalitu a šetrnost k životnímu prostředí.
Značka je však jedna věc, čtenáři a jejich spokojenost jsou věc druhá. Bez nich by nebylo spisovatelů.
Tady bych opět ráda poděkovala veřejnosti za to, že při mně stojí. Jinak bych totiž nikdy nezískala ocenění v kategorii Šumavská ozvěna, ve které bylo nominováno 94 šumavských publikací vydaných v roce 2023 v České republice, Německu a Rakousku.

Každopádně Vám srdečně blahopřeji k ocenění. Vaše knihy jsou v dnešní příliš uspěchané době skutečným pohlazením po duši.
Ve Vaší rodině nejste múzami políbená pouze Vy. Dcera Elen je velice šikovnou a ve svých dvanácti letech již i úspěšnou fotografkou (mimochodem je autorkou černobílých doprovodných fotografií k tomuto rozhovoru). Přibližte nám, prosím, Elenčinu cestu k tomuto koníčku, její oblíbená témata a v neposlední řadě i její úspěchy.
První úspěšné fotografie, které Elen pořídila mobilní telefonem, vznikly na konci května 2023 ve vysoké trávě, kde se jí podařilo vystihnout západ slunce a rozmanitost hmyzí říše. Brzy však pocítila následky svého činu. Projevila se u ní silná alergická reakce na travní pyl, na kterou v zápalu focení úplně zapomněla. Následující noc doslova protrpěla! Kdo je alergik, ví, o čem je řeč.
Snímky byly později zveřejněny ve facebookové skupině Toulky Šumavou, kde se setkaly s velkým úspěchem. Na jaře 2024 jsem Elen přihlásila do fotosoutěže Příroda objektivem, kterou pořádá veřejně prospěšný spolek Mladí ochránci přírody spolu s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Tady Elen vybojovala skvělé 1. místo ve své věkové kategorii. Dalším významným úspěchem bylo to, že se její fotografie vysokých trav probojovala mezi 99 nejlépe hodnocených snímků v rámci Mezinárodního ekologického festivalu.
V srpnu 2024 proběhla ve společenské místnosti OÚ Velký Bor výstava fotografií nazvaná Nečekaná příroda Horažďovicka. Zde byly vystaveny Elčiny snímky zachycující kulturní krajinu Horažďovicka. Od makrofotografií rostlin či sakrálních staveb v přírodě po kuriozity, které byste na cestách touto krajinou opravdu nečekali. To vše mělo upozornit na jedinečné hodnoty této kulturní krajiny, jejíž součástí je i lokalita Březový potok na Horažďovicku, která je bohužel jedním z vytipovaných míst pro vznik úložiště jaderného odpadu.
Ke konci roku 2024 se dcera zúčastnila i publicistické a novinářské soutěže pro děti a mládež na téma „Šumava“. Její fotografie „Toulavé boty“ zaujala porotu, a tak si odnesla 1. místo v kategorii Fotografie a získala Cenu Emila Kintzla v rámci Festivalu Šumava Litera.

Tak to je pro dcerku bezesporu obrovský úspěch a zároveň i motivace do dalšího focení, posílám obrovskou gratulaci.
Teď se logicky samozřejmě musím zeptat i na Vaše záliby a koníčky. Čím vyplňujete svůj volný čas, kterého, jak předpokládám, nemáte zrovna nazbyt?
Času opravdu není nazbyt, ale vždy se nějaký na odpočinek najde – třeba při žehlení poslouchám historické dokumenty. Mám ráda turistiku, toulání se zapadlými šumavskými končinami, mám slabost pro mariáš, četbu, a v zimě, když je sníh, se vydávám na běžky.

Vím, že jste inženýrkou ekonomie. Souvisí Vaše současné zaměstnání s vystudovaným oborem?
Vůbec ne. Pátým rokem se pohybuji v sociální oblasti, pracuji jako sociální pracovník na úřadě a pak jako PR pracovník v jedné neziskové organizaci.

Nemůže samozřejmě chybět otázka, co nového chystáte pro své čtenáře?
Ze zdravotních důvodů jsem musela psaní omezit. Nicméně, v budoucnu bych ráda vydala rukopis, který mi už více než 10 let leží v šuplíku. Neměla jsem odvahu ho zatím vydat; říkala jsem si, že na takové věci ještě není naše společnost připravená…

Samozřejmě Vám ze srdce přeji, abyste mohla co nejdříve v plném zdraví pokračovat v psaní. Přiznám se, že Vaše zmínka o rukopisu, který jste zatím neměla odvahu vydat, ve mně vzbudila obrovskou zvědavost.

Na závěr se ještě zeptám na Váš oblíbený literární žánr a také na to, co máte aktuálně rozečteno.
Ráda čtu historické romány, ale momentálně mám na nočním stolku knihu Řekni mi, kde Tě bolí, a já Ti řeknu proč od Michela Odoula a Život před životem od Raymonda A. Moodyho.

Milá Lucie, velice děkuji za příjemný rozhovor i za poskytnuté fotografie a přeji Vám i Vaší rodině jen to dobré.

I já děkuji za zprostředkování tohoto rozhovoru. Vám i čtenářům Klubu knihomolů přeji, aby vám četba přinášela radost, uklidnění a podněty k zamyšlení.

Autoři fotografií: Elen Oudová, Ladislav Pristaš, Annie Vetyšková

Související knihy

Dary Pošumaví
Tvořivé toulky s příběhy pro děti i dospělé

Oudová, Lucie

Pointa, 2020

Bejvávalo na Šumavě – smutno i veselo

Oudová, Lucie

Pointa, 2022

Bejvávalo na Šumavě – příroda a lidé

Oudová, Lucie

Pointa, 2023