Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer, se narodil 20. ledna 1930 v Praze do rodiny prvorepublikového plukovníka československé armády. Velký vliv na jeho rozhodnutí věnovat se poezii měla jeho matka, která mu již od útlého dětství předčítala básně. V době dospívání zkoušel psát například pornografické verše v latině. Neutěšená atmosféra v rodině a zejména předčasná smrt matky měly určitě podstatný vliv na formování jeho nevyrovnané a labilní osobnosti.

Dalším zásadním faktorem, ovlivňujícím Bondyho cestu životem, byl jeho tehdy až téměř fanatický přístup k marxistickému učení. K němu ho nasměroval teoretik umění Karel Teige. Z pohledu současné generace se tento postoj může jevit jako velice těžko pochopitelný. Musíme si však uvědomit, že v období těsně po skončení druhé světové války považovala Marxovo učení většina tehdejších mladých lidí za nejpokrokovější filozofický směr. Není pro to divu, že mu podlehl i tehdy ještě velmi mladý Zbyněk Fišer. Ten v roce 1947 vstoupil do Komunistické strany, aby z ní o rok později po únorovém komunistickém puči zase vystoupil.

Pokud ve mně srdce bije
zajímá mě poezie
Pokud jsem mlád
mám Stalina rád

V té době také předčasně odešel z gymnázia a vedl nespoutaný bohémský život. Pohyboval se mezi největší společenskou spodinou, žebral, kradl, několikrát se pokoušel o sebevraždu, dostal se i do vězení. Prožil rovněž vášnivý vztah s Janou (Honzou) Krejcarovou. Spolu s ní sestavil samizdatový soubor patnácti surrealistických textů Židovská jména. Každý z přispívajících autorů si zvolil židovsky vyznívající pseudonym, jako formu protestu proti zjevně antisemitskému vyznění tehdejších politických procesů. Velmi bolestně ho zasáhlo zejména odsouzení a následná poprava Záviše Kalandry. Od této doby používal jméno Egon Bondy.

Četl jsem právě zprávu o procesu s velezrádci
když jsi přišla
Po chvíli jsi se svlékla
a když jsem si k tobě lehl
byla jsi jako vždy příjemná

Když jsi odešla
dočetl jsem zprávu o jejich popravě

Svůj život na okraji společnosti popsal ve vzpomínkové knize Prvních deset let.
V sedmadvaceti letech dodatečně složil maturitní zkoušku a ve svém vzdělávání pokračoval dálkovým studiem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Úspěšně jej dokončil a získal titul doktora filozofie. V této době byl zaměstnán také jako noční hlídač v Národním muzeu. Od roku 1967 pak pobíral invalidní důchod.

Z výše uvedených milníků Bondyho života vyplývá, že byl opravdu nevyrovnanou a snadno ovlivnitelnou osobností. Podle slov jeho přátel se pohyboval v naprosto jiných myšlenkových a duchovních sférách než ostatní lidé. Vše, co se nedotýkalo světa umění nebo jeho tvorby, ho vlastně obtěžovalo. Není proto divu, že jeho lability, nevyrovnanosti a i značné zbabělosti využila tehdejší Státní bezpečnost. Z Bondyho se stal její iniciativní a horlivý spolupracovník, neštítící se donášet ani na lidi ze svého nejbližšího okolí. Velice paradoxně přitom působí fakt, že Bondy komunistický režim z duše nenáviděl.

Dalším přelomovým okamžikem jeho života bylo setkání s básníkem Ivanem Martinem Jirousem, vůdčí osobností českého undergroundu a zároveň i uměleckým vedoucím skupiny Plastic People of the Universe. Svět neoficiální kultury Bondyho absolutně ohromil. Vybavuji si černobílé záběry z vystoupení Plastiků, kde rozčepýřený Bondy nejprve nadšeně tleská a později i zcela nevázaně křepčí v naprostém opojení tóny psychedelické hudby. Jirous se zasadil o zhudebnění mnoha Bondyho textů. Režimem perzekuovaná kapela tajně nahrála během let 1974–75 v prostorách hradu Houska album Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned, složené z velké části z Bondyho zhudebněných básní. Svět undergroundu Bondy výrazně ovlivnil nejen básnickými texty, ale také románem Invalidní sourozenci.

Když je dnes člověku dvacet
chce se mu hnusem zvracet
Ale těm, co je čtyřicet
je toho vyblít ještě více
Jen tomu, komu je šedesát
může jít se sklerózou klidně spát

K oficiálnímu vydání jeho díla došlo až po sametové revoluci. Po roce 1989 Bondy nedokázal přijmout novou politickou a společenskou situaci v zemi. Ve spolupráci s ultralevicovými stranami se stal břitkým kritikem polistopadového státního zřízení. Postupně také začal vycházet najevo rozsah jeho udavačské činnosti a spolupráce s Stb. Bondy odešel z Prahy do Telče a krátce poté se přestěhoval do Bratislavy. Jednou z hlavních pohnutek byla zřejmě snaha zmizet z očí lidem, které poškodil svým dlouholetým udáváním. Sám Bondy však svůj odchod na Slovensko prezentoval jako protest proti rozdělení Československa a proti honu na bývalé estébácké agenty. V letech 1993–95 přednášel filosofii na bratislavské univerzitě. V pondělí 9. dubna 2007 Bondy zemřel na následky popálenin způsobených vznícením lůžka od zapálené cigarety.

Záměrem tohoto článku není v žádném případě jakékoliv odsuzování, na druhou stranu ani obhajoba Bondyho činnosti a postojů. Každý si na něj i na jeho charakterové vlastnosti může vytvořit svůj názor. Chtěl jsem jej připomenout nejen jako velmi kontroverzní osobnost, ale především jako autora čtyřiceti básnických sbírek, svérázného prozaika i významného filosofa. V neposlední řadě také jednoho z duchovních vůdců českého undergroundu.

Člověk ze zoufalství
snadno pomate se
Muchomůrky bílé
budu sbírat v lese

Na stránkách Klubu knihomolů naleznete informace o Bondyho titulech Šaman, Dlouhé ucho, Bezejmenná, Invalidní sourozenci a Básnických spisech I. 1947–1963.

Zdroje: spisovatele.cz, archiv autora
Náhledová fotografie: Wikipedie