Přinášíme vám ukázku z knihy Spálená země: kniha druhá,
kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

Vyrazil jsem z mladoboleslavského hradu na sever skrz trosky města. Dal jsem si tu práci, abych projel kolem bývalého areálu Škodovky. Byl jsem zvědavý, jak si stojí zdejší zemědělci.
Nejspíš dost dobře, protože si mohli dovolit patrolu, která stála u vchodu. Za to, abych se s nimi dohadoval o vstupu, mi exkurze do místní botanické zahrady nestála. Především proto, že na mě čekala mnohem důležitější návštěva nejbližší zoo. Doufám, že to neskončí jako lovecké safari.
Jak jsem se blížil k severnímu okraji města, ubývalo koček a přibývalo lidí. Domy byly opravované, některé méně, jiné víc. Alespoň na střechu se tu zmohl každý. Byl jsem téměř u okraje, když jsem před sebou uslyšel hluk.
Zastavil jsem motorku a poslouchal. Znělo to přesně jako volební mítink obskurní strany. Řečník, který se snaží, seč mu hlasivky stačí, a do toho lehce hučí nezaujatí posluchači, kteří měli tu smůlu, že šli okolo, zastavili se, aby zjistili, co má ten člověk na srdci, a teď jim připadá trapné odejít.
Opravdu, na kraji města postávala skupinka přibližně padesáti lidí. Dívali se na pódium stlučené z hrubého dřeva a tři osoby na něm.
V hlavě jsem uslyšel slova pana Kocoura: „Necháváme je kázat na shromaždišti na severním kraji města.“
Namístě jsem to zamázl. Naštěstí jsem jel jen krokem, jinak bych přeletěl řídítka motorky, ale bylo mi to úplně fuk.

* * *

Jeden z lidí na pódiu byl postarší muž s dlouhými, šedinami prokvetlými vlasy a vousy. Stejně jako ostatní nosil dlouhou bílou řízu přepásanou lněným provazem. Vůbec nevypadal jako důstojný světec. Spíš jako jeden ze šílených kazatelů s mozkem napůl uvařeným sluncem. A měl zelenou kůži.

* * *

Slezl jsem z motorky. Vykopl jsem stojánek. Přes hučení shromážděných lidí jsem teď zřetelně slyšel jeho slova. S tváří zkroucenou svatým zápalem téměř křičel.
„Plutonium nás zachrání! Je to svatý prvek. Zjeví se velký oheň, který sežehne zkažené a malověrné. Jen pravověrní, kteří jsou ochotni obětovat vše, budou spaseni ve věčném koloběhu života. Sjednoceni s matkou přírodou. V ohni se země obrodí a opět přijde zima!“
Ta slova působila jako kulka do hlavy. Ne, tohle už jsem zažil. Byla jako cirkulárka, která se mi zakousla přímo do mozku. Všechno se mi v jediném okamžiku vrátilo. Odkudsi z hloubi duše se vyvalila žhnoucí vlna, která sežehla všechno, co jí stálo v cestě. Držel jsem ji zavřenou desítky let. Teď protrhla bránu vězení, jako by byla z papíru.

* * *

Připadal jsem si podivně otupělý. Vykročil jsem jako stroj, který ovládá někdo jiný. Přes hučení v uších jsem všechno slyšel tlumeně.
Prvních několik lidí, kteří mi stáli v cestě, mé ruce odstrčily. Lidé ke mně obraceli obličeje a se strachem mi ustupovali. Poslední z nich zakopl o pódium a spadl.
Kazatel zvedl varovně prst k nebesům a něco na mě křičel.
Vytáhl jsem pistoli, namířil mu na hlavu a stiskl spoušť.
Na jeho čele se objevila rudá skvrna. Vzadu mu ve spršce krve odlétl kus lebky s vlasy.

* * *

Vedle mrtvoly kazatele stál další zeleňák. Vytáhlý mladík s nakrátko ostříhanými slámovými vlasy a stále ještě viditelnými pihami rozsypanými kolem nosu. Byl ztuhlý strachy. Němě otevíral ústa.
Další výstřel.

————————

Stáhněte si celou ukázku.

————————

O autorovi

Jakub Hoza (narozen roku 1978 v Benešově) si dlouho myslel, že by mu slušel klobouk a bič, vystudoval nakonec obor „Elektronické počítačové systémy“ a nyní pracuje v IT oddělení jedné nejmenované zdravotní pojišťovny. Píše především „deviantní“ dark fantasy a „splatterpunkové“ akční sci-fi. Dosud publikoval šest knih (Theatre Macabre, Okovy osudu, Projít ohněm, Do pekla a zpět, Jako sama smrt a Spálená země) a občas přispěje povídkou do časopisu Pevnost. Hoza se více než třicet let zabývá teoretickým i praktickým studiem boje zblízka, především chladnými zbraněmi. Některé stěny jeho pražského bytu jsou ověšeny ocelí tak, že vypadají jako hradní zbrojnice. Kromě toho se věnuje především rodině a psaní. Občas si znovu s chutí přečte něco od svých oblíbených autorů Sapkowského, Kulhánka a Pratchetta.

Zdroj informací: Mystery Press

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona (thriller Stopy v krvi) a Tima Weavera (drsné krimi Není cesty zpět a Bez slitování), ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Hoza, Jakub

Mystery Press, 2023