„Okapi je podivné zvíře, mnohem podivnější než smrt, a vypadá naprosto nesourodě, má nohy připomínající zebru, boky tapíra, nazrzlé žirafí tělo, srnčí oči a myší uši.“ Tak zní popis exotického tvora, který hraje ústřední roli v románu Mariany Leky. Legenda praví, že je okapi poslem smrti. Proto není divu, že když se hlavní hrdince Selmě zjeví ve snu, je to důvod k nervozitě, která se nad celou vesnicí začne vznášet jako černý mrak. Co je odtud vidět však není kniha jen o smrti, ale i o vztazích, lásce a o mezilidské solidaritě.

„Když Selma řekla, že se jí v noci zjevila okapi, věděli jsme, že někdo z nás brzy zemře,“ zahajuje své vyprávění Selmina desetiletá vnučka Luisa. Selmě se dosud zdálo o africké antilopě třikrát a pokaždé potom někdo z vesnice zemřel, proto jsou její obyvatelé rázem ve střehu. Někteří cítí, že nyní je nejvyšší čas vyrukovat se zamlčovanou pravdou. A když smrt konečně přijde, její okolnosti jsou mimo očekávání všech.

Prostřednictvím Luisy odhalujeme život malé poklidné vesnice s magickou atmosférou. V Selmině domě, v němž děvčátko vyrůstá, nalézají útočiště leckdy podivínští sousedé, které navzdory neurózám, vrtochům a rozdílnosti povah spojuje přátelství, tolerance vůči jinakosti a snaha pomáhat si. Žijí tu také Luisini rodiče, zaměstnaní krizí středního věku natolik, že jim sotva zbývá čas na dceru, a její výchovu ochotně přenechávají jiným. A důležité místo patří obrovskému psu Aljaškovi s aurou nesmrtelnosti.
Román sestává ze tří částí odehrávajících se v osmdesátých a devadesátých letech minulého století a následně na začátku nového tisíciletí. Vyprávění, v nichž je Luisa konfrontována se smrtí blízké osoby, se volně propojují. Tématem příběhu je však především láska a lidé, kteří mají odvahu o ni usilovat a překonávat překážky v podobě vnitřních bariér, předsudků i tisíců kilometrů.
Autorka dovedně žongluje s metaforami a prokládá je jemným, laskavým humorem, čerpajícím z dobře odpozorovaných všedních situací. Její dojemný příběh je promyšlenou meditací o tom, jak ztráta a láska utvářejí člověka i komunitu. O hledání našeho místa ve světě, i když to místo je právě tam, kde se nalézáme.
Román získal výrazný mezinárodní ohlas a dosud byl přeložen do 20 jazyků.

Co je odtud vidět

Autor: Mariana Leky
Přeložila: Marta Eich

Počet stran: 312
Vazba: brožovaná
Formát: 120×195 mm
ISBN: 978-80-7260-491-3
Doporučená cena: 397 Kč

 

Knihu Co je odtud vidět vydalo nakladatelství Prostor.

Ukázka z knihy

Když Selma řekla, že se jí v noci zjevila okapi, věděli jsme, že někdo z nás zemře, během příštích čtyřiadvaceti hodin. Skoro to souhlasilo. Nakonec to bylo dvacet devět hodin. Smrt přišla o něco později, a to doslova: Přišla dveřmi. Možná se zdržela, protože dlouho váhala, ještě po uplynutí poslední chvíle. Selmě se okapi zjevila v životě celkem třikrát a pokaždé potom někdo zemřel, proto jsme byli přesvědčeni, že sen o okapi a smrt spolu nutně souvisejí. Naše mysl tak funguje. Během pouhého okamžiku dokáže neoddělitelně spojit i ty nejpodivnější věci. Například konvice na kávu a tkaničky nebo zálohované láhve a vánoční stromky. Zejména důvtipný byl v tomto ohledu optik. Mohli jste mu říct dvě naprosto nesouvislé věci a on mezi nimi rázem vytvořil úzký vztah. A teď zrovna optik tvrdil, že tento nový sen o okapi smrt rozhodně niko-mu nepřinese, že smrt a okapi spolu nemají vůbec nic společného. Ale my jsme věděli, že optik tomu vlastně také věří. Zvlášť optik.

O autorce

Spisovatelka Mariana Leky (1973) se narodila v Kolíně nad Rýnem a studovala literaturu, tvůrčí psaní a žurnalistiku. Na literární scénu vstoupila v roce 2001 souborem povídek Die Liebesperlen (Cukrové perličky). Je autorkou řady próz. Román Co je odtud vidět získal prestižní ocenění „Nejoblíbenější kniha německých nezávislých knihkupců“ za rok 2017 a od svého vydání se drží v žebříčku bestsellerů týdeníku Der Spiegel. Dosud byl přeložen do 20 jazyků.

Zdroj informací

————————————————

Se smrtí blízkého člověka se většina z nás vyrovnává těžce, zvlášť, když ztráta přijde náhle, tragicky a nespravedlivě. Čas je ale milosrdný, roky plynou a žal se postupně aspoň trochu otupí. Z milované osoby se stane vzpomínka. Co když ale vzpomínka znovu ožije? Co když jednoho dne vyhlédnete z okna nebo zapnete televizi a spatříte tam obličej, který jste už dávno oplakali?

Kit a Josie byly nerozlučné sestry. Vyrůstaly v prosluněné Kalifornii, jejich hřištěm byl oceán. Ale je to už patnáct let, co Josie Bianciová zahynula ve vlaku během teroristického útoku. To si alespoň myslí její sestra, nyní lékařka na pohotovosti v Santa Cruz. Stačí však jen několik vteřin večerního zpravodajství, které převrátí Kitin život úplně naruby. Záběry z požáru v Aucklandu zachytí ženu, která je do detailu, včetně jizvy v obočí, podobná údajně mrtvé Josie. Nemůže být pochyb. Kit zavalí vlna emocí – zármutku, pocitu ztráty a hněvu. Ale také se jí nabízí šance konečně se vyrovnat s minulostí – pokud se jí povede nalézt svou dlouho ztracenou sestru.

Odlétá na Nový Zéland pátrat po Josie, se kterou si vždycky byly tak blízké, dokud se jednoho léta něco nepokazilo. Kit je nucena konfrontovat svou vytěsněnou minulost a pomalu se probírat pavučinou zapomnění a lží, která během let ukrývala vzpomínky na dětství a na jedno dramatické léto na prosluněné kalifornské pláži. A také na trauma, které ji i Josie provází celý život.
Pokud se chtějí sestry znovu shledat a přijmout, musí vynést na světlo hluboko pohřbená tajemství a čelit drtivé pravdě, která je rozděluje až příliš dlouho. I za cenu všech jistot, které si od té doby vybudovaly.

Když jsme ještě věřily na mořské víly

Dvě sestry, oceán lží a hledání pravdy
Autorka: Barbara O´Nealová
Přeložila: Anna Zbořilová

Počet stran: 376
Vazba: vázaná
Formát: 129×208 mm
ISBN: 978-80-7625-134-2
Doporučená cena: 399 Kč

 

Knihu Když jsme ještě věřily na mořské víly vydalo nakladatelství Metafora.

O autorce

Barbara O’Nealová napsala více než tucet románů pro ženy, z nichž některým se dostalo významných ocenění. Její knihy vyšly v mnoha zemích Evropy, také v Austrálii a v Brazílii. Mezi ty nejúspěšnější patří Jak se dědí tajemství, která vyšla i v češtině, dále The Lost Girls of Devon nebo The Lost Recipe for Happiness. Barbara žije v Colorado Springs se svým partnerem, vytrvalostním běžcem. Sama ráda cestuje, objevuje nové kultury a vydává se na dlouhé túry přírodou.

Zdroj informací

————————————————

Stáří ani smrt si nevybírají. Můžeme se tvářit, že se nás to netýká, že máme na tomto světě neomezeně času a že vždycky bude všechno takové, jaké je to právě teď. Pravda ale je, že čas letí a přináší s sebou ztráty, jaké si člověk doposud nepřipouštěl. Jak přesto neztratit sám sebe? Jak si nadále užívat život plnými doušky? Příběh sympatické a silné Olive Kitteridgeové pokračuje v nové knize.

O životních ztrátách a způsobech, jak se s nimi vyrovnat.

Od doby, kdy Olive Kitteridgeová, učitelka v penzi z malého městečka v Maine, ovdověla, uplynuly už dva roky. Smutek ze ztráty manžela ale nezměnil její povahu – dál si nebere servítky, je nekompromisní a naprosto jedinečná.
Třináct vzájemně propojených povídek z jejího města a jeho okolí se zaobírá tématy jako osamělost, stárnutí, smutek a rodinné neshody, ale také naděje, útěcha a životní zkušenosti. Na Olive čekají další životní výzvy, stejně jako na další postavy jednotlivých povídek, které se musí smířit se stárnutím a vlastní smrtelností, snažit se o zlepšení vztahů s partnery a dětmi, hledat naději v těžké nemoci a najít útěchu tam, kde by ji nikdy nečekali. Autorka Elizabeth Stroutová civilně, bez patosu a melodramatičnosti úsporným jazykem nastiňuje malá velká dramata a situace, která se v jistém věku objevují v životě mnoha lidí.

Olive Kitteridgeová je zpět

Autorka: Elizabeth Stroutová
Přeložila: Radka Klimičková

Počet stran: 312
Vazba: vázaná
Formát: 135×207 mm
ISBN: 978-80-7565-857-9
Doporučená cena: 348 Kč

 

Knihu Olive Kitteridgeová je zpět vydalo nakladatelství Jota.

Ukázka z knihy

 Byl by přísahal, že si v barmanově obličeji něčeho všiml, úšklebku, těsně předtím, než se chlapík otočil a odešel dát hotové drinky před mladý pár.
Když se vrátil, řekl Jackovi: „Takže Harvard? Dělal jste na Harvardu?“ Vytáhl odkapávač s čistými sklenkami a začal je – stopkou nahoru – věšet na stojan nad sebou.
„Myl jsem tam záchody,“ řekl Jack. A ten idiot barman se na něj rychle podíval, jako by se chtěl ujistit, že Jack žertuje. „Ne, nemyl jsem tam záchody. Učil jsem tam.“
„Super. A důchod jste chtěl prožít tady?“
Jack nikdy do žádného důchodu nechtěl. „Kolik vám dlužím?“ zeptal se. (str. 15)

Můžete si přečíst zbytek ukázky.

O autorce

Elizabeth Stroutová je autorkou knih Abide with Me, bestsel­leru zařazeného do programu Americké asociace knihkupců zvaného Book Sen­se, a Amy a Isabelle, která získala cenu Arta Seidenbauma, udělenou novinami Los Angeles Times za nejlepší beletris­tické dílo, a cenu Heartland Prize novin Chicago Tribune. Byla také finalistkou soutěže o ceny PEN/Faulkner Award a Orange Prize v Anglii. Její povídky byly publikovány v mnoha časopisech včetně magazínu The New Yorker a O: The Oprah Magazine. Působí na Queens Universi­ty v Charlotte v Severní Karolíně a žije v New York City.

Za knihu Olive Kitteridgeová získala v roce 2009 Pulitzerovu cenu.

Zdroj informací

————————————————

Zpřetrhané pouto je již několikátým románem pro ženy z pera Meredith Appleyardové, který u nás vychází v nakladatelství Alpress. Po románech z lékařského a leteckého prostředí přichází příběh o Grace, která odjíždí do Londýna za svou životní příležitostí a uteče tak od nevyřešených konfliktů v rodině. Aby to však nebylo tak snadné, objeví se na scéně její matka Sarah…

Grace, nejstarší ze čtyř sourozenců, se chopí příležitosti a přijme pracovní nabídku v Londýně. Opouští rodnou Austrálii a zanechává za sebou rozhádanou rodinu. V Graceině nepřítomnosti se vrací její matka Sarah, což jitří staré rány. A když už se začínají zacelovat, na světlo vypluje dlouho pohřbené tajemství, které může změnit život celé rodiny.

Zpřetrhané pouto

Autor: Meredith Appleyard
Přeložila: Soňa Tobiášová

Počet stran: 336
Vazba: vázaná
Formát: 135×205 mm
ISBN: 978-80-76334-88-5
Doporučená cena: 319 Kč

 

Knihu Zpřetrhané pouto vydalo nakladatelství Alpress.

Ukázka z knihy

Grace zavřela oči a opřela se o okraj umyvadla, protože se o ni opět pokoušela nevolnost. Pak je prudce otevřela, když za sebou náhle zaslechla: „Všechno v pořádku, zlato?“ Za jejími zády stála štíhlá, vyžilá žena neurčitého věku s rudými, nahoru vyčesanými vlasy nad hranatou tváří. Když se na sebe zadívaly v zrcadle, dalo se těžko říct, která z nich má zarudlejší oči.
„Jsem v pohodě, dík,“ odpověděla Grace nakřáplým hlasem.
Žena ji v zrcadle zkoumala o pár vteřin déle. „Když to říkáš, zlato.“ Potom zmizela v kabince a ozvalo se klapnutí záchodového prkénka.
„Zatracené detektory,“ ozval se její hlas, „člověk si už na hajzlíku ani nezakouří.“
Grace zvedla hlavu ke stropu, ale neměla to dělat, protože se jí ihned zatočila hlava. Opět se tedy opřela o umyvadlo a vypláchla si pusu, aby přemohla potřebu zvracet. Ozvalo se spláchnutí a skřípot otvíraných dveří kabinky.
„Možná bys to měla zabalit a jít se pořádně vyspat. Stejně za to nejspíš nestál.“
„Cože?“ Grace v zrcadle přimhouřila oči a pokusila se prsty pročísnout husté tmavé vlasy po ramena. Žena otočila kohoutkem u vedlejšího umyvadla a začala si mydlit ruce.
„Chlapi… Důvod, proč pijeme, ne?“

K dispozici je další ukázka.

O autorce

Meredith Appleyardová se narodila na australském venkově. Hodně cestovala po celém světě, navštívila Londýn, Vietnam a další zajímavá místa, vystřídala mnoho pracovních pozic. Živila se jako ošetřovatelka a porodní asistentka a znalosti získané v praxi později využila při psaní knih jako Ordinace v divočině či  Naše paní doktorka. Vždy však milovala rodnou Austrálii a nakonec se tam také vrátila. Postupem času si konečně začala plnit své sny – stala se novinářkou a začala psát knihy. Meredith o sobě řekla: „Knihy jsou neoddělitelnou součástí mého života. Vždycky mám v hlavě nějakou knihu, nějaký příběh – buď ten, co zrovna čtu, nebo co bych si brzy ráda přečetla. Když dokončím příběh, zůstane po něm takový krásný pocit, emoce, které se mnou ještě nějakou dobu zůstávají…“
Další knihou, kterou napsala, je Naděje v oblacích.

Zdroj informací

————————————————

Rozloučíme se trochu pochmurně, tísnivou atmosférou sanatoria pro duševně nemocné. Naivní představy mladé zdravotní sestřičky Ellen se rychle rozplynou, když se začne seznamovat s denním řádem v zařízení a s depresivními osudy jednotlivých pacientů. A to ještě netuší, jak její vzkaz jedné pacientce zásadně ovlivní život jiné ženy o desítky let později.

Zdravotní sestra Ellen Crosbyová nastoupí do nemocnice pro duševně choré. Přestože netuší, co ji zde čeká, je plná energie a naděje, že bude pomáhat potřebným. Když pozná mladou ženu, kterou do ústavu přivezl její otec, netuší, že již brzy ji čeká rozhodnutí, které jim navždy změní život.

Sarah je zvláštně přitahována opuštěnou nemocnicí pro psychicky nemocné. Při jedné obhlídce objeví kufr pacientky, která zde pobývala před padesáti lety. Šokující obsah kufru, kterého se půl století nikdo ani nedotkl, jí pomůže rozmotat zapomenutý příběh o velké tragédii a ztracené lásce a dá jí příležitost napravit dávnou křivdu.

Klíč

Autorka: Kathryn Hughesová 
Přeložila: Iva Bartíková

Počet stran: 344
Vazba: vázaná
Formát: 145×205 mm
ISBN: 978-80-271-1319-4
Doporučená cena: 399 Kč

 

Knihu Klíč vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Ukázka z knihy

Několikrát se zhluboka nadechnu. V kalné vodě stále vidím svá chodidla. Malá chodidla, bílá jako křídla.
Po několika krocích mi voda sahá až po pás. Už nyní mám pocit, že se dusím. Všude kolem je horkost, nejen na obloze, ale i ve vodě, v mém srdci a v mé hlavě. Je tam i smutek. Vždy tam byl smutek. Nosím ho jako kabát. Velký a těžký kabát, v němž se topím, ale nedokážu si ho svléknout. V tuhle chvíli si už jen přeji, aby to všechno rychle skončilo. Ještě pár kroků a budu mít klid. Zadívám se na spící děťátko ve svém náručí, ale nic necítím. Ani jsem to nečekala. Znovu se ozve pronikavý a zoufalý skřekot. Nemusím se ani otočit, abych věděla, že tentokrát to není sova. Je to něco jiného. (str. 8)

Můžete si dočíst zbytek ukázky.

O autorce

Kathryn Hughesová se narodila v roce 1964 v Altrinchamu v Cheshirském hrabství, asi patnáct kilometrů od Manchesteru. Je starší ze dvou dcer a žije na severovýchodě celý život. Absolvovala obchodní akademii, pak pracovala v malé pojišťovně. Později se seznámila se svým budoucím manželem Robem a společně několik let provozovali obchod s dárkovými předměty.
Má dvě děti, syna Camerona a dceru Ellen, a psa Teddyho.
Jako spisovatelka debutovala románem Dopis, který je situován do Manchesteru jednoduše proto, jak Kathryn říká, že toto město je jejím domovem a všichni spisovatelé jsou povzbuzováni, aby „psali o tom, co znají“.

Zdroj informací

---

Zapojte se do našich aukcí, v nichž najdete tyto knihy a mnoho dalších za skvělé ceny.

Která z dnes představených hrdinek vám je nejvíce sympatická? Napište nám do komentářů.

Související knihy

Klíč

Kathryn, Hughesová

Cosmopolis, 2021

Zpřetrhané pouto

Appleyard, Meredith

Alpress, 2021

Olive Kitteridgeová je zpět

Stroutová, Elizabeth

Jota, 2021

Když jsme ještě věřily na mořské víly
Dvě sestry, oceán lží a hledání pravdy

O´Nealová, Barbara

Metafora, 2021

Co je odtud vidět

Leky, Mariana

Prostor, 2021