Ukázka z knihy Všechno je lež (Michelle Sacksová)

Vsechno je lez_uvodni
Dolly je nadšená, když může s tátou vyrazit za velkým dobrodružstvím. Čím dále na jih však cestují, tím více náladový a hrozivý začne táta být. Zábava z výletu se vytratila a Dolly neví, jestli se vůbec vrátí zpátky.

Přinášíme vám ukázku z knihy Všechno je lež,
kterou vydalo nakladatelství Cosmopolis.

 

Paní se na nás neusmívala. Chodila o holi a jednu nohu měla zafačovanou.
„Zabloudili jste?“ zeptala se rozvláčně, jako ve zpomaleném filmu.
Táta si narazil novou čepici hluboko do očí. „Kdepak,“ řekl. „Jenom mě zaujala ta vaše auta.“
I jeho slova vyzněla divně, jako by si hrál na někoho jiného.
„Chtěl byste nějaký koupit?“ zeptala se paní.
„Chtěl bych vyměnit svůj jeep.“
Paní přimhouřila oči. „Z toho kouká malér. Jste v maléru?“
Táta si poposunul čepici a já zmáčkla Clemestu. „Kdepak,“ opáčil. „A ani vám nic nehrozí.“ Najednou se choval nesmírně zdvořile a vychovaně, což si ta paní ani nezasluhovala. Mračila se na nás, jako bychom byli blechy. Táta rozepnul tašku a vytáhl dvě bankovky. „Pomohlo by tohle?“
Paní našpulila rty, jako by ty peníze chtěla sníst. Zuby měla špičaté a při okrajích hnědé. Rozkašlala se, nejspíš měla RAKOVINU PLIC. Jako kouzlem vytáhla z podprsenky kapesník a odplivla si do něj. Podívala se nejdřív na mě a pak znova na tátu.
„Neznám vás odněkud?“ zeptala se. „Připadáte mi povědomí.“
Táta zavrtěl hlavou. „Jenom projíždíme.“
„Aha,“ hlesla. Sáhla po penězích a strčila si je do podprsenky, kde měla schovaný špinavý kapesník a nejspíš i dvacet dalších věcí.
„Vypadáte oba sympaticky, to se musí nechat. Počkejte tady.“ Pak zmizela v krámě a nechala mě s tátou mžourat do sluníčka.
Jakmile se vytratila, otočila jsem se k tátovi. „Co to vyvádíš?
Tahle auta jsou ODPORNÁ a my máme to úplně nejlepší. Jmenuje se Jeep Renegade, kdybys náhodou zapomněl!“
Táta zakřupal čelistí. „Já vím, Doll. Prostě mi věř.“
„Já mu nevěřím,“ ozvala se Clemesta. „Lže, jako když tiskne.“
„Clemesto! Takhle nemluv.“
„Ale vždyť je to pravda,“ namítla.
Podívala jsem se na tátu. „A přestaň mluvit tamtím hlasem. Nelíbí se mi. Vůbec k tobě nesedí.“
Ta paní opět vyšla ven. „Pojďte za mnou.“
Táta mě vzal za ruku a vydali jsme se za ní. Pajdala o holi a dvakrát jsme museli zastavit, aby popadla dech.
Nakonec ukázala na zrezivělé modré auto. „Vemte si tu fordku,“ řekla. „To je vážně spolehlivá kára.“ Znova se rozkašlala a já čekala, jestli udělá to kouzlo s kapesníkem, tentokrát ale slizký hlen jednoduše vyplivla na zem.
Táta si auto prohlížel a pak se k té paní otočil. „To nemůžete myslet vážně,“ prohodil.
„Nic jinýho nemáme,“ odtušila. „Bez náležitýho papírování.“ Zvedla hůl a ukázala na tátu. „A o to nejspíš nestojíte.“
Táta otevřel dveře auta a nakoukl dovnitř.
„Jak už jsem řekla,“ dodala ta paní. „Je to pěkná kára.“
Vrátili jsme se k jeepu a ani nečekali, až nás stará paní dojde. Táta otevřel kufr, vytáhl tašky z Walmartu a pak si sedl dopředu a vyndal všechno z palubní přihrádky. Svou sportovní tašku nedal z ruky a i já bedlivě sledovala, jestli z ní náhodou nelezou peníze. Ta stará paní by je totiž URČITĚ nedala do krabice na ztráty a nálezy. Ukradla by je pro sebe a schovala by si je do podprdy.
Clemestou cloumal VZTEK.
„Tohle se mi nechce ani trošičku líbit,“ soptila.
„Já vím.“
„Tak mysli přece, Dolly, mysli!“ dodala. „Tvůj vyspělý mozek tomu musí přijít NA KLOUB.“
Ta paní se k nám sípavě dobelhala.
„Hotovo?“ Na sluníčku se celá potila a v podpaží se jí udělaly vlhké koláče.
Táta jí podal klíčky od jeepu a ona si je strčila do kapsy, jako by jí patřil odjakživa.

***

Táta jel pomalu. Šinuli jsme se po silnici, která nikam nevedla, a široko daleko okolo nic nebylo, jenom plevel a hlína. Auto chřoustalo po kamíncích a pak zastavilo. Táta se otočil.
„Dolly,“ oslovil mě. „Teď musíme něco udělat. A nebude se ti to líbit.“
Jeho obličej neměl ani žertovný, ani rozesmátý, ani usměvavý výraz. Rozbušilo se mi srdce a všechno ostatní jako by ztuhlo. Táta zalovil v jedné z nákupních tašek ze včerejška a něco vytáhl.
„K čemu jsi koupil nůžky?“
„Protože tě potřebujeme ostříhat.“
„Kdepak,“ namítla jsem. „Mám vlasy zdravé a lesklé.“
Táta pokyvoval. „Já vím. A slibuju, že ti znova dorostou.“
„Jak to myslíš, že znova dorostou?“
„Prostě tak, že tě musíme ostříhat,“ zopakoval táta.
„Ale já nechci.“
„Já vím,“ on na to. „Kéž bychom to nemuseli udělat, jenže potřebujeme, abys chvíli nevypadala jako Dolly. Jenom nakrátko.“
„Ale já jsem Dolly.“
„Dolly,“ vzdychl táta. „Poslouchej, prosím tě.“
„Děsíš mě.“ Clemesta mě pevně držela za ruku. I ona byla vyděšená.
Táta vystoupil z auta a otevřel zadní dveře.
„Prosím tě, nedělej to těžší, než už to je.“
„Ale já nic špatného neprovedla.“
„Jak už jsem řekl,“ naléhal táta, „potřebuju, abys nevypadala jako Dolly. Jen dokud nebudeme v bezpečí. Než se vrátíme domů.
Je to hrozně důležité. Kdyby nebylo, k ničemu bych tě nenutil.“

——————————–

Stáhněte si celou ukázku.

——————————–

Michelle Sacksová

Michelle Sacksová vyrůstala v Jihoafrické republice a na Univerzitě v Kapském Městě vystudovala obor literatura a film. Roku 2017 vydala svou prvotinu, povídkovou sbírku Stone Baby. Její tvorba se dvakrát ocitla v užší nominaci na cenu Commonwealth Short Story Prize a dvakrát na literární ocenění jihoafrického PEN klubu. Je autorkou románu V dobrém i zlém, který vyšel roku 2018 v nakladatelství Cosmopolis.

Informace byly čerpány z tiskové zprávy nakladatelství Cosmopolis.


Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeVšechno je lež

Sacksová, Michelle

Cosmopolis, 2020

Napsat komentář