Prodám babičku

Cervenkova_Prodam babicku
Prodám babičku, ročník 1937, výška 162 cm, váha 67 kg, výdrž za běžného provozu 10 hodin denně. Báječně peče, slušně vaří (česká kuchyně), zvládá praní, žehlení. Na svůj věk v dobrém stavu (lehce odřená, špatně slyší, nechodí). Pozor, křehká!

Jak se blížil konec školního roku, vzpomněli jsme si na babičku. Každý rodič přeci potřebuje na prázdniny hlídání. A tak jsme naši starou babičku našli, oprášili a vytáhli ji na čerstvý vzduch. Představte si naše zděšení. Ještě před rokem byla babička funkční, ale nyní jsme zjistili, že nechodí, je oprýskaná, zkorodovaná, neslyší… zkrátka pro hlídání dětí je zcela nepoužitelná!
Kvalita výrobků v poslední době rapidně klesá. Pračka se vám rozpadne hned po konci záruční lhůty, mobil často nevydrží ani do té doby. A babičky? Kdysi vydržely třicet let i déle. Ale dnes? Nejprve jim odejde koleno, následují karpály, bederní páteř a už to s nimi jde z kopce.
S těmito vyhlídkami nás zastihl první červenec. Naší babičce už samozřejmě záruka dávno propadla a na novou nemáme. Z toho, co jsme si našetřili, bychom pořídili leda tak nějaký starý model z LDN. V naději, že by z naší staré babičky mohlo něco kápnout, umístili jsme na internet výše uvedený inzerát. Ovšem při dnešní nabídce nebyl o ročník 1937 příliš velký zájem. Ozval se nám jen jeden zájemce, který chtěl babičku koupit na náhradní díly. To jsme okamžitě zamítli. Tak jsme se rozhodli, k velké radosti našich dětí, nechat babičku opravit.
„Opravit? Takhle starou?“ divil se doktor v Motole. „To už se v dnešní době skoro nedělá. Můžeme ji zkusit repasovat, ale nevím, nevím, jestli ji ještě rozchodíme. Navíc v tomto věku vám už stejně dlouho nevydrží,“ odrazoval nás. „To se vám spíš vyplatí vzít si půjčku a koupit nějakou novější. Třeba ročník 1953 se osvědčil.“
„Upsat se bance kvůli nové babičce? Nikdy!“ zamítl manžel.
Jenže repasovat babičku nebyl snadný úkol. Museli jsme pořídit nové brýle, naslouchátko, berlu… A kolik trápení jsme zažili, než jsme sehnali ty správné umělé zuby! Ono se řekne protéza! Ale ne každé babičce zubní náhrada sedne. Bez ní vypadá jen málo reprezentativně. Nakonec jsme jí museli nechat udělat protézu na zakázku až v Ostravě. Teprve potom přestala babička hlásit error 325 – výpadek patra.
Babičce bylo také třeba vylepšit software. Podařilo se nám naprogramovat některé fígle, které v původním nastavení vůbec nebyly. Teď když postavíte babičku (s novou berlou, ale pro jistotu bez zubů a brýlí) do brány, je schopná dělat slušného brankáře a zahrát si s dětmi fotbálek. Stačí jen, aby se pevně držela branky. Nebo dáte-li babičce židli ve správné vzdálenosti za houpačku (tentokrát s brýlemi), dokáže celou hodinu dítě houpat.
Obnova naší staré babičky stála mě i manžela notnou část dovolené, ale vyplatila se. Babičku jsme rozchodili, je teď mnohem čilejší a veselejší. V rámci opravy jsme navíc našli starý, doposud ztracený paměťový čip, plný nádherných vzpomínek. A tak teď k babičce neposíláme jen děti na hlídání, ale rádi k ní zajdeme na kafe i já s manželem. Domluvili jsme se, že tentokrát babičku po prázdninách nevypneme.


Michaela Červenková

Foto_M_Červenková(1)Studentka speciální pedagogiky se zálibou v psychologii se věnuje hře na akordeon, skládá a píše. V roce 2014 vydala v nakladatelství Nová forma malonákladem knížku Pan Davis – kapitola mého života. Vypráví příběh malé anglické holčičky Kathleen Riversonové, která v důsledku 2. světové války strávila část dětství na venkově u dědečka. Tuto prvotinu začala psát ve čtrnácti letech. I v současnosti se zabývá životy zdánlivě obyčejných lidí, které pak představuje ve své literární tvorbě.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizePan Davis - kapitola mého života

Červenková, Michaela

Nová Forma s.r.o., 2014

Napsat komentář