Tři sestry, ale jen jedna královna

Tri temne koruny
Tři temné koruny přinášejí vcelku neotřelý nápad a atraktivní prostředí, neškodilo by jim však svižnější tempo a napínavější děj.

Spisovatelka Kendare Blake se do povědomí českých čtenářů zapsala knihami Anna krví oděná, Dívka z nočních můr či Antibohyně. Nakladatelství Fragment vydalo 14. února 2019 její nejnovější počin – první díl temné fantasy série plné vášní a intrik s podtitulem Tři temné koruny.

Na ostrově Fennbrinu se v každé generaci rodí trojčata – tři královny a rovnocenné dědičky trůnu. Mirabella dokáže lusknutím prstu přivolat hromy a blesky nebo se obklopit ohněm. Drobná Katharina může pozřít nejprudší jedy, aniž by ji zabolelo břicho. Arsinoe zvládne vykouzlit nejčervenější růži nebo zkrotit nejnebezpečnější šelmy. Každá z dívek je jedinečná, ale jen ta nejmocnější bude schopná zabít sestry a získat korunu pro sebe. V den jejich šestnáctin proto začíná souboj na život a na smrt.

Takto knihu představuje anotace na obálce – anotace, která je přinejmenším nepřesná. Čtenář očekává drsný fantasy příběh plný napětí, ale co dostane? Poměrně nezáživné vyprávění, v němž se během prvních dvou set stran prakticky nic nestane. První polovina knihy pouze nastiňuje situaci, seznamuje s mladými královnami, jejich blízkými a s prostředím, v němž žijí.

Dívky byly jako děti rozděleny a každá z nich odvezena k jiným vychovatelům. Mirabellu si vzaly na starost kněžky z chrámu. Arsinoe přijala rodina naturalistů – lidí ovládajících zvířata a rostliny. Katharina byla umístěna mezi traviče, kteří by nikdy nepozřeli jídlo, v němž by nebyla alespoň kapka jedu. Skutečnou mocí a božským darem se nicméně může pochlubit pouze jedna ze sester. Zbylé dvě nemají prakticky žádné nadání. Rozhodně není pravda, že by Katharinu při požití jedu nezabolelo břicho. Je zesláblá a často zvrací. Naturalistka Arsinoe neumí nechat rozvinout ani maličký kvítek. Zdá se být naprosto jasné, komu trůn tentokrát připadne. Jenomže Mirabella po smrti sester, o nichž se jí v noci často zdá, nijak netouží. Kněžky proto přijdou s vlastním ďábelským plánem, jak se slabých královen zbavit…

Přimět zavřený květ, aby rozkvetl, by mělo být pro každého naturalistu jednoduché. Zejména pro naturalistickou královnu. Arsinoe by měla být schopná dát rozkvést celým hájům a dozrát celým lánům polí. Jenže její dar se ještě neprojevil. Vzhledem k tomu nikdo neočekával, že Arsinoe nástupnický rok přežije. Ale Jules to nehodlala vzdát. Ani když se dnes slavily královniny šestnáctiny a oslavy Beltainu měly začít už za čtyři měsíce a pomalu se k nim plížily jako stín. (str. 35–36)

Od strany 200 se konečně začne něco dít, do té doby se děj zbytečně vleče a nepřináší prakticky žádné napětí. Zato nabízí jaksi povrchní a nepřesvědčivé vztahy mezi postavami. Těžko říct, zda si čtenář někoho oblíbí dost na to, aby sáhl po pokračování a svým hrdinům držel palce. Za nejsympatičtější postavy považuji královnu Arsinoe, Billyho z pevniny a Jules, věrnou přítelkyni Arsinoe a zřejmě nejmocnější naturalistku široko daleko, jíž dělá společnost vznešená puma. Každý naturalista jednoho dne získá svého zvířecího společníka, jemuž se říká familiár a jenž je pak jakousi „prodlouženou osobností“ svého pána. Tento nápad jako by autorka převzala z trilogie Jeho temné esence, kde má každý člověk zvířecího společníka daemona.

Vzhledem k tomu, že všem třem královnám bude teprve šestnáct let, jeví se nevěrohodné i milostné scény překypující vášněmi a touhami. Občas jako by příběh vyprávěl o starších a zkušenějších hrdinkách, jejichž láska k dokonale krásným mužům je opravdová a hluboká. Tomu se ale v tomto případě nechce věřit. Obzvlášť zarážející mi připadá chování mladíka Josepha Sandrina, jemuž stačí jediné krátké setkání s neznámou slečnou, aby okamžitě zapomněl na dívku, kterou celý život miloval.

Místa, kde se královny připravují na svůj osud, jsou popsána docela zajímavě. Kapitoly věnované jednotlivým dívkám se střídají, čímž alespoň udrží čtenářovu pozornost tam, kde se nic zvláštního neděje. Přesto odpověď na nejzákladnější otázku zapadla mezi řádky – proč vlastně musí jedna sestra zabít druhé dvě, aby se stala královnou? Proč byly rozděleny až v šesti letech, odvezeny proti své vůli a v průběhu let násilím drženy od sebe? Kvůli bojům o moc, které už léta zuří mezi traviči, naturalisty a elementály? Proč si postavy dělají těžkou hlavu z toho, že v důsledku nehody někdo zemřel, a přitom se nesnaží povstat a bojovat proti tomu, že jim někdo chce zabít jejich vlastní královnu a přítelkyni? Smysl pravidel, kolem nichž se všechno točí, se ztrácí mezi předvídatelnými zvraty a zarážejícím jednáním postav.

Ve druhé polovině knihy věci konečně naberou spád. S blížícím se závěrem začne čtenář hltat každou stránku a bude mít problém příběh odložit. Na tak obsáhlý román je to ale přece jen poněkud málo. Snad bude připravovaný druhý díl s názvem Jeden temný trůn více vzrušující.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeTři temné koruny

Blakeová, Kendare

Fragment, 2019

Napsat komentář