Knihu Dopis od autorky Kathryn Hughesové
vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Březen 1973

Tentokrát umře, tím si byla jistá. Věděla, že jí zbývá jen několik sekund, a tiše se modlila za rychlý konec. Cítila, jak jí po zadní straně krku stéká teplá, lepkavá krev. Slyšela, jak jí s odporným zvukem praská lebka, když jí manžel třískl hlavou o zeď. V ústech měla cosi jako štěrk; věděla, že je to zub, a zoufale se jej snažila vyplivnout. Jeho ruce jí tak pevně svíraly hrdlo, že se vůbec nemohla nadechnout ani vydat sebemenší zvuk. Plíce volaly po kyslíku a tlak za očními bulvami byl tak intenzivní, že věděla, že jí musí prasknout. Hlava se jí zatočila a potom naštěstí začala omdlévat.
Slyšela dávno zapomenutý zvuk školního zvonění a náhle jí bylo zase šest. Brebentění ostatních dětí bylo takřka přehlušeno neustávajícím zvoněním. Když na ně zakřičela, ať přestanou, uvědomila si, že je opět schopna mluvit!
Zírala chvilku na strop ložnice a poté zamžourala na budík, který ji právě probudil ze spánku. Po zádech jí stékal studený pot a ona si přitáhla přikrývku až k bradě ve snaze vychutnat si teplo aspoň o několik okamžiků déle. Srdce jí po noční můře ještě zběsile tlouklo a ona jemně oddechovala. Její teplý dech visel ve studeném vzduchu ložnice. S obrovskou námahou se zvedla z postele a zašklebila se, když se její bosé nohy dotkly ledově drsné dřevěné podlahy. Podívala se na Ricka, který naštěstí dosud hluboce spal a silně chrápal – po láhvi whisky, již vypil předešlý večer. Zkontrolovala, zda jeho cigarety stále leží na nočním stolku, kam je pečlivě položila. Jestliže jsou věci, které v Rickovi zaručeně vyvolají mizernou náladu, určitě k nim nepatří to, že ráno snadno najde svá cigára.
Vykradla se potichu do koupelny a snažila se nebouchnout dveřmi. Ale aby něco probudilo Ricka, musel by to být výbuch, jaký nikdo neviděl od Hirošimy. Tina však nechtěla nic riskovat. Napustila si umyvadlo, aby se opláchla. Voda byla ledová jako obvykle. Někdy bylo zkrátka třeba si vybrat, zda budou schopni nakrmit sebe, nebo elektroměr. Rick přišel o práci řidiče autobusu, takže na topení moc peněz nezbývalo. Vždycky však zbývalo na jeho pití, kouření a hazard, neodpustila si poznamenat v duchu.
Sešla po schodech, naplnila vodou konvici a postavila ji na sporák. Roznašeč novin už tu byl; mechanicky vytáhla noviny ze schránky: The Sun pro ni a The Sporting Life pro Ricka. Její pozornost upoutal titulek. Dnes se má konat Velká národní steeplechase. Klesla jí ramena a zachvěla se při představě, kolik peněz Rick rozhází na dostizích. Bylo v podstatě jisté, že do oběda bude příliš opilý na to, aby šel k bookmakerovi, a tak zbude na Tinu, aby vsadila. Sázková kancelář byla vedle dobročinného obchodu, v němž vypomáhala o sobotách, a s bookmakerem Grahamem se za ta léta docela spřátelili. Přestože celý týden pracovala jako stenotypistka v jedné pojišťovně, těšila se na den trávený v obchodě. Rick jí říkal, že je směšné, aby pracovala jako dobrovolnice celý den a třídila oblečení po mrtvých lidech, když by přece mohla pracovat v normálním obchodě a tak vydělat ještě další peníze do domácí pokladny. Pro Tinu to ale byla výmluva, aby mohla strávit den bez Ricka. Ráda zapřádala hovor se zákazníky – mohla přitom mluvit normálně a nemusela si dávat pozor na každé slovo.
Naladila rádio a trochu ztišila zvuk. Tony Blackburn ji vždycky uměl rozesmát svými otřepanými vtipy. Právě ohlašoval nový single Donnyho Osmonda „The Twelfth of Never“, když začala pískat konvice. Stihla ji odstavit dřív, než byl zvuk příliš pronikavý, a nasypala dvě plné lžíce čajových lístků do staré flekaté konvičky. Posadila se ke kuchyňskému stolu, a zatímco čekala, než se čaj vylouhuje, otevřela noviny. Zatajila dech, když zaslechla spláchnutí toalety nahoře. Slyšela zavrzat prkennou podlahu, jak šel Rick zase do postele, a s úlevou si oddychla. Potom ale úplně ztuhla, když ho uslyšela křičet:
„Tino! Kde mám žvára?“
Ježíšmarjá. Vždyť kouří jako fabrika.
Okamžitě vyskočila a brala to nahoru po dvou.
„Na nočním stolku vedle postele, kam jsem je včera položila,“ odpověděla, když k němu přiběhla, sotva popadajíc dech.
Natáhla ruku v přítmí na stolek, ale nenahmatala je. Snažila se potlačit svou rostoucí paniku.
„Musím trochu odhrnout závěsy, nic nevidím.“
„Proboha živého, ženská! Copak je to moc, žádat, aby si mohl chlap dát po probuzení čouda? Jsem znechucený.“
Jeho kyselý ranní dech páchl vyčpělou whisky.
Konečně našla cigarety na podlaze mezi postelí a stolkem.
„Tady jsou. Musel jsi je shodit ve spánku.“
Rick na ni chvilku zíral, pak natáhl ruku a cigarety si od ní vzal. Trhla sebou a instinktivně si zakryla obličej rukama. Uchopil ji za zápěstí a jejich oči se setkaly sekundu předtím, než Tina zavřela oči a snažila se potlačit slzy.

——————–

Prolistujte si další ukázku.

——————–

O autorce

Kathryn Hughesová se narodila v Altrinchamu v Cheshirském hrabství, asi patnáct kilometrů od Manchesteru, kam je také zasazen děj jejího prvního románu s názvem Dopis. V roce 1980 dokončila střední školu a zapsala se na obchodní akademii pro budoucí sekretářky, kde se naučila těsnopis a psaní na stroji všemi deseti fenomenální rychlostí, což ji bylo později ku prospěchu, když se stala spisovatelkou na plný úvazek. Napsat román ji napadlo poprvé už v roce 2007 a trvalo tři roky, než ho dokončila. V současné době žije se svým manželem, dvěma dětmi a psem v Alderley Edge v Cheschiru a pracuje na svých dalších knihách.

Zdroj informací a fotografie: nakladatelství Cosmopolis

Nakladatelský dům Grada, největší vydavatel odborné literatury, rozšířil v roce 2015 své portfolio o značku Cosmopolis. Tato značka vám přináší kvalitní světovou a českou beletrii. Nabízí všem čtenářům ty nejlepší knihy z celého světa, strhující příběhy, napínavá dramata, ale i romantiku a zábavu.

Související knihy

Hughesová, Kathryn

Cosmopolis, 2018