Po úspěšné gotické young adult sérii Šepotání přišlo nakladatelství CooBoo s dalším fantasy z pera Anity Grace Howardové. Autorka žijící v Texasu se ve volných chvílích věnuje četbě a zahradničení. Při rodinných výletech s oblibou navštěvuje hřbitovy z 18. století, které jí mají dodat potřebnou inspiraci. Nepochybně podpořily její představivost také při psaní Krverůže, příběhu vycházejícího z proslulé knihy Fantom Opery (1911) Gastona Lerouxe.

Hlavní hrdinka jménem Rune Germainová je mladá operní zpěvačka s neobvyklým darem. Ten se jí ale v posledních letech stal velkou přítěží. Má neuvěřitelně krásný hlas, jenž jí umožňuje zazpívat jakoukoliv árii. Zároveň je však ovládána hudbou. Písně jí doslova planou v krku a způsobují mnohdy i fyzické potíže. Matka ji proto odveze do Francie na prestižní uměleckou konzervatoř Krverůž v naději, že tu dívka najde odbornou pomoc. V tajemné škole, kterou obchází duch slavného fantoma, nalezne ovšem Rune mnohem více. Hned po příjezdu spatří záhadného zahradníka, z nějž se vyklube okouzlující houslista, který ji už léta navštěvuje ve snech a učí ji zpívat. Dokáže uzdravit její duši, nebo se naopak stane její zkázou?

Temnou atmosféru příběhu podtrhuje už samotná obálka knihy. Má ji opět na svědomí umělkyně Nathália Suellen, autorka obálek série Šepotání. Jedinečné kouzlo dodávají Krverůži i citáty z jiných literárních děl (např. z Fantoma Opery nebo Interview s upírem), vhodně umístěné na začátcích jednotlivých kapitol. Příběh je vyprávěn převážně z pohledu Rune (v ich-formě), ale obsahuje i části vypovídající o pocitech a dojmech mladého houslisty Trna (v er-formě). Toto střídání mi během četby připadalo poměrně osvěžující. Trnovy části přinášejí seznámení s jeho životem, pohnutou minulostí, s podzemím konzervatoře a v neposlední řadě s fantomem Erikem. Rune se (alespoň ze začátku) zabývá především všedními problémy mladé dívky, snaží se přivyknout nové škole, hledá si přátele, často vzpomíná na zemřelého otce a šílenou babičku, která se ji kdysi dvakrát pokusila zabít. Když do dívčina života vstoupí Trn, všechny podivnosti kolem najednou začnou dávat smysl.

Krverůž je jistě psána čtivým a přitažlivým způsobem. Celá kniha je protkána podrobnými popisy, kouzelnými i znepokojivými jako hudba, jež se tu line doslova odevšad. Za každou větou je neomylně cítit autorčin osobitý styl. Vnímáme ho za líčením zevnějšků všech postav i strašidelného prostředí konzervatoře. Škola připomíná starodávný hrad. Děsivou scenerii dotváří přilehlá romantická zahrada a hřbitov s kaplí a lesem v pozadí.

Záliba v morbidních věcech se tu projevuje na každém kroku. Mňoukající vrána, zkrvavený skalpel, vycpané mrtvoly zvířat i hrob bezejmenného nemluvněte, to vše připomíná autorčinu zálibu v podivnostech, jak ji známe a milujeme z Šepotání. Proto Krverůž ocení každý, kdo si zamiloval předchozí příběhy A. G. Howardové a kdo se zároveň vyžívá v hororových motivech. A také ten, komu nevadí, že je bohužel plná překlepů a chyb. Ty se vyskytují nejen v textu příběhu, ale dokonce i v citátech, jak je vidět například na tomto obrázku:

Zda Krverůž přijmou věrní fanoušci původního Fantoma Opery, není jisté. Osobně patřím k největším z nich. Fantoma miluji nejen z knihy, ale i z filmu a divadelních prken. Proto mě upřímně mrzí, že se této postavě nedostalo v Krverůži více prostoru (ale možná je to právě dobře kvůli mně podobným zaujatým jedincům). Téměř po celou dobu funguje spíše jako stín v pozadí, jejž vnímáme především očima Trna. Výrazněji se projevuje až na posledních padesáti stranách, které nejen proto hodnotím jako nejzajímavější. Teprve tam se skutečně začne dít něco, co ve čtenáři vzbudí zájem a napětí tak mocně, že se nedokáže odtrhnout. Do té chvíle byl zahlcován hlavně čtivým a působivě podaným popisem pocitů hlavních hrdinů, jejich touhou se sejít a neskonalým utrpením, když to zrovna nebylo možné. Ačkoli mě první dvě třetiny knihy ničím příliš nepřekvapily, uběhly rychle a zpestřovala je přítomnost svéhlavého kocoura Ďábla. Rozhodně ve mně zažehly nutkavou potřebu pustit si znovu milovaný film s nesmrtelnými písněmi. (Dosud mi v hlavě zní Angel Of Music.) V žádném případě nelituji, že jsem knize dala šanci. Je třeba zbavit se předsudků, přistoupit na hru o energetických upírech, oprostit se od velké lásky k fantomovi, jež vás ovládla už dávno. Koneckonců, možná se teď spíše prohloubí a vaše pouto bude ještě silnější. A jestli patříte k těm, kdo Fantoma Opery Gastona Lerouxe dosud nečetli, ale Krverůž vás nadchla, máte alespoň příležitost urychleně napravit jeden velký nedostatek. Seznámíte se s řadou zajímavých postav, o nichž Krverůž pomlčela.

Související knihy

Howardová, Anita Grace

CooBoo, 2017