Pokrokem ke katastrofě, katastrofou k pokroku

clovek_a_spolecnost_19_stoleti
Dlouhé devatenácté století, ohraničené na jedné straně Velkou francouzskou revolucí a na straně druhé první světovou válkou, bylo věkem katastrof a revolucí. Jak se s nimi potýkali lidé i celá společnost, zjišťovalo mezioborové sympozium v Plzni.

Sborník Člověk a společnost 19. století tváří v tvář katastrofě, který vydalo roku 2017 nakladatelství Academia, uspořádali Martin Hrdina z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Eva Bendová z Národní galerie v Praze a Kateřina Piorecká taktéž z Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Dalšími autory příspěvků jsou například Milan Hlavačka z Ústavu českých dějin Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, Milena Lenderová z Ústavu historických věd Fakulty filosofické Univerzity Pardubice a Vít Vlnas z Katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a Centra humanistických studií Moravského zemského muzea. Z výčtu vědeckých pracovišť, ze kterých jednotliví přispěvatelé pocházejí, je jasné, že jde o dílo interdisciplinárního charakteru. Tomu napovídá již fakt, že jednotlivé příspěvky zazněly na 36. ročníku mezioborového sympozia k problematice 19. století, konaném 25.–27. února 2016.

Více než tři desítky vědců nejrůznějšího zaměření nahlíží zrakem, determinovaným metodami svého oboru, na záležitosti, které během tzv. „dlouhého 19. století“ vyvolávaly vzrušení a neklid v obyvatelích českých zemí. Čtenář si v knize může přečíst například o dopravních nehodách, povodních, rakouském státním bankrotu roku 1811 a prvních fotografiích z válečných konfliktů. Nečekaným tématem překvapí příspěvek Dalibora Turečka „Katastrofa Pompejí a česká literární romantika“, který se věnuje kulturnímu fenoménu Vesuvem zničených Pompejí, kterým se nepochybně staly od svého archeologického zkoumání (od 6. dubna 1748).

Vojtěch Pojar se ve svém příspěvku „Životní pojištění a česká společnost 1869–1913“ věnuje jednomu ze základních atributů moderní doby – životnímu pojištění, které má přispět k redukci ničivých následků katastrof. Zajímavou studií je rovněž ta od Milana Pospíšila, jež odhaluje, jak se na jevišti 19. století s co největší přesvědčivostí realizovala a znázorňovala povodeň. Autor zvolil tři příklady z operní tvorby francouzské, německé a české, na jejichž základě pojednává o funkci podívané v celku díla, o její premiérové scénické realizaci a recepci.

Titul Člověk a společnost 19. století tváří v tvář katastrofě dokazuje nejen to, jak se naši předci dokázali s katastrofami vyrovnávat a reflektovat je v umění či publicistice, ale i jak je uměli brát s nadhledem v různých humoristických listech formou satyr či trefných vtipů. Kniha je určena spíše těm, kteří se na odbornější úrovni věnují například historii, sociologii, environmentalistice nebo dějinám umění. Zaujme však i ostatní čtenáře, kteří se z nějakého důvodu zajímají o dějiny „dlouhého“ 19. století. Díky své interdisciplinaritě má potenciál zaujmout čtenáře s velmi rozdílnými oblastmi zájmu.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeČlověk a společnost 19. století tváří v tvář katastrofě

Piorecká, Kateřina - Bendová, Eva - Hrdina, Martin

Academia, 2017

Napsat komentář