V nakladatelství XYZ vyšla publikace s názvem Lexikon strašidel. Dílo sestavil a napsal Alois Pavlůsek a vyšlo v březnu letošního roku. Mimo to vydal autor v minulosti již mnoho knih. Jeho předchozí publikace se však věnovaly úplně jinému tématu, než jsou bílé paní či rarášci. Autorův zájem směřoval k historii automobilů i motocyklů různých značek.

Pavlůsek pro svůj Lexikon čerpal z mnohých publikací, a to jak soudobých, tak i starších, které se věnují strašidlům, lidovým zvykům a starým českým pověstem a pověrám. Mimo jiné zabrousil i do Starých pověstí českých od Aloise Jiráska, které se často o různých obludách zmiňují. Čtenář se tak mohl dovědět, že většina pověstí o strašidlech pochází již z doby, kdy na našem území sídlili Slované, či jsou ještě pozůstatkem keltského kmene Bójů, který se zde vyskytoval ještě před Slovany.

Bájné postavy rozdělil do různých kategorií a to podle toho, kde se příšery objevovaly a bydlely. Čtenář zde může objevit přízraky spojené se všemi přírodními živly, domácí duchy, bájná zvířata nebo démony, kteří řídili lidský osud či mohli způsobit ošklivou nemoc či dokonce smrt. Autor nezapomněl na typické pohádkové postavy, které zná u nás každé malé dítě. Najdeme zde proto i charakteristiku čertů, rarášků, vodníků, ale i klekánice či polednice, které byly postrachem všech malých zlobidel.

Tvorové, kteří se v knize objevují, se podle pověstí opravdu v našich zemích vyskytovali. Proto můžeme u každé z uvedených příšer najít přesnou a podrobnou charakteristiku, a to jak vnitřní, tak i vnější. Naši předkové také znali prostředky, kterými se proti nim mohli bránit či si získat jejich přízeň. Většinou to byly různé oběti v podobě jídla či peněz. Existovali však tvorové, kteří za své služby chtěli daleko horší věci, než je chléb, většinou se jednalo o potomka či duši nešťastníka, který o pomoc žádal.

Lidé si tak dle mého názoru vysvětlovali jevy, kterým nerozuměli a báli se jich. Jsou ale „strašidla“, která jsou až dodnes záhadou. Patří mezi ně například světlušky. Světla, která se objevují nad bažinami a lákají pocestné do míst, odkud se už nedostanou. Pro vědce jsou to nepochopitelné úkazy, protože pořádně neví, jak a za jakých podmínek vznikají.

Dílo je doplněno černobílými ilustracemi, které pomohou čtenáři utvořit si představu, jak který tvor vypadal. Charakteristiky jsou doplněny příběhy a historkami lidí, kteří se s daným strašidlem setkali či zprostředkovávali zážitek někoho jiného, protože taková sekáni často nekončila dobře.

Knihu bych doporučila spíše starším čtenářům, protože popisy jsou opravdu dlouhé a malým dětem by se některé informace vůbec nemusely líbit. Dílo se mi ale ve své podstatě líbilo. Dozvěděla jsem se zajímavosti o svých oblíbených i neoblíbených pohádkových postavách a poznala i takové, které jsem do této doby neznala.

Související knihy

Pavlůsek, Alois

XYZ, 2012