Málokdy je prostor Café Neoluxor zaplněn tak, že je třeba cestu vzácným hostům do slova a do písmene klestit. Před konferenčním stolem, kam mají usednout, je natažen řetěz, jehož úlohou je chránit je před snímkůchtivými fotografy tvořícími několikařadý zástup. Návštěvníkům, přišedším nejméně půl hodiny před zahájením akce a podařivším se obsadit některé z nerezervovaných židlí, hradba mužů s fotoaparáty totálně hatí pohled na scénu dění. Nicméně všem se posléze dostane velkého zadostiučinění.

Dopředu se davem prodírá pan Šašek, tiskový mluvčí Neoluxoru, a zhola marně se snaží návštěvníky shromáždit tak, aby při posledním bodu programu, při autogramiádě, nedošlo k „dopravnímu“ kolapsu. Nakonec to vzdá a předscénu uvolní dvěma moderátorům podvečera, paní Renatě Růžové a panu Václavu Žmolkovi z Nakladatelství JOTA. Po krátké statistické životní bilanci (navštívil 150 zemí, napsal 43 knih, které vyšly ve 240 vydáních a jichž se prodalo 17 milionů výtisků, ovládá 17 jazyků, z cest si přivezl 280 kufrů plných dokumentů, archiválií, fotografií…) vítají přicházejícího etnologa, cestovatele, vědce, spisovatele a náčelníka indiánského kmene Kikapú pana Miloslava Stingla, dále pak autora knihy historika Adama Chrousta a „kmotry-sudičky“, jimiž jsou herečka Jitka Čvančarová, spisovatelka Bára Nesvadbová a modelka Pavlína Němcová.

Než však doktor Stingl dostane do rukou mikrofon (třeba brát obrazně, neb ten mu drží paní Čvančarová), moderátoři předestřou několik informací o knize, mimo jiné ty, že autorem předmluvy je další český významný cestovatel Miroslav Zikmund, že kartonový box, do něhož je dílo vloženo, chrání také oboustrannou malovanou mapu svět, CD a DVD s výběrem rozhlasových a televizních pořadů, repliku Stinglova cestovního pasu. Také ji označí jako „brevíř cestujícího gentlemana“, neboť „v kufru pana Stingla nikdy nechyběla bílá košile, modrý motýlek a manžetové knoflíčky“. Pak se obracejí na cestovatele s otázkou, jaké jsou jeho první dojmy z knihy? Zda splnila jeho očekávání? „S knihou jsem více než spokojen, je velice krásná, nádherná, celý můj projev bude jedno velké děkování.“ Svými díky zahrnuje svoji rodinu, autora knihy Mgr. Adama Chrousta a autorského spolupracovníka dr. Štěpána Rusňáka, nakladatele Marcela Nekvindu a mnohé další. A pokračuje: „Kniha je nejen o mém životě, o mých dobrodružstvích, ale je průvodcem po celém světě. Kdyby to bylo na mně, tak bych ji navrhl na nejkrásnější knihu roku.“

Miloslav Stingl

Obdobně střižená otázka moderátorů cílí pochopitelně také k Mgr. Chroustovi. I on je nadšený výsledkem a vyzdvihuje velkorysost nakladatelství, s níž k vydání biografie přistoupilo. Krátkými střihy přibližuje přítomným léta, která s panem Stinglem prožil. „V roce 2013 jsme se začali seznamovat. Na jeden rok, kdy jsem ho doprovázel, jsem se stal jeho komorníkem, a on mi nevědomky sděloval věci ze života…“ Jejich setkávání byla častá a v době, kdy pracovali na knize, je provázely i telefonáty, někdy i čtyřikrát za den.

Své k publikaci řeknou také „kmotry-sudičky“, které si pokládají za „úžasnou čest“, že se mohou této slavnosti zúčastnit. Ještě než bude kniha pokřtěna a všichni si připijí na to, aby „v co nejvíce lidských rukou spočinula, aby přinášela inspiraci a radost“, je přinesen dar pro Miloslava Stingla, kniha, která je jediná i jedinečná, určená jen a jen pro něj: marcipánový dort coby věrná kopie Biografie cestovatelské legendy.

Konečně nastává čas i pro publikum. V dlouhatánské řadě stojí trpělivě ti, jejichž přáním je získat autogramy Miloslava Stingla a Adama Chrousta. Oba pánové ochotně a s laskavostí podávané knihy podepisují, aniž by měřili dobu, jež s neúprosným tikotem hodin narůstá.

Adam Chroust a Miloslav Stingl

A co říci na závěr? Čím ukončit setkání s krásnou knihou a především s mimořádným člověkem? Nejlépe jeho slovy, s nimiž se Miloslav Stingl s publikem loučil: „Chci vyjádřit poděkování svému otci a matce, a pak vlasti; není větší štěstí než se narodit v takové zemi, jakou je Česká republika.“

Související knihy

Chroust, Adam

Jota, 2016