První věcí, kterou na sebe komorní Případ pohřešovaného upozorní, je množství cen, které autorovi přinesl. Nejde jen o ceny přímo určené detektivním románům, ale i o nominaci na prestižní Sapirovu cenu za krásnou literaturu. Také úryvky z recenzí na zadní straně přebalu knihy hýří superlativy. Je tedy prvotina izraelského literárního vědce Drora Mišaniho (*1975) opravdu tak skvělá, jak se tváří? Na to není úplně jednoduchá odpověď.

Pokud si totiž román Případ pohřešovaného zakoupí čtenář přivyklý severským thrillerům, bude asi zklamán: žádná krev, žádné nechutné detaily ani velké množství mrtvol tu totiž neobjeví. Příznivce klasické detektivní školy zase bude strádat nedostatkem dedukcí a srovnání hlavní postavy s Herculem Poirotem a jeho šedými buňkami mu bude připadat nepatřičné.

Jestliže si však knihu pořídí čtenář, pro něhož je nejdůležitější příběh a rád naslouchá zajímavému vyprávění, pak má šanci si jedinečný literární počin skutečně vychutnat.

Hlavní postavou románu je detektiv Avraham Avraham. Je mu 38 let, žije sám, a co se týče práce, je velkým skeptikem. Proto, když mu matka přijde oznámit zmizení šestnáctiletého syna, počastuje ji svými oblíbenými slovy, jimiž komentuje fakt, že se v Izraeli nepíšou detektivky:

„To proto, že tady k takovým zločinům nedochází. U nás nemáme masové vrahy ani únosy, skoro nikdo tady na ulicích neznásilňuje ženy. Když u nás někdo spáchá zločin, tak je to obyčejně soused, strýc nebo dědeček a k tomu, aby se pachatel vypátral a celá záhada vyjasnila, není zapotřebí žádné složité vyšetřování.“ (str. 13–14)

Jenže zatoulaný Ofer Šarabi se domů nevrátí ani další den a je nutné po něm vyhlásit pátrání. Avraham se opravdu snaží, ale stále má pocit, že mu něco důležitého uniká.

Ať už se Oferovi stane cokoliv, bez ohledu na to, kde je, byl tady příběh, který se začal vyprávět sám, a Avraham tomu příběhu nenaslouchal. Nejenže nevěděl, jak příběh skončí, nevěděl ani, jak příběh začal. Neměl tušení, kdo v tom příběhu vystupuje. Právě to bude muset udělat zítra: pozorně naslouchat příběhu. (str. 46)

Pomoc by mu rád nabídl Oferův soused, učitel Zeev Avni, který chlapce doučoval angličtinu. Jenže mu Avraham nechce naslouchat. Zeev se tedy rozhodne upoutat jeho pozornost svérázným zasahováním do vyšetřování, čímž se rázem stává podezřelým. Ovšem z čeho?

Případ pohřešovaného je čtivou knihou, pokud od ní nečekáte přehnaně mnoho. Bude-li vám vyhovovat pozvolné tempo vyprávění a udržíte-li na uzdě svoji chuť detektiva popostrčit do větší aktivity, pak si přemýšlivého Avrahama možná oblíbíte a budete mu přát, aby odhalil pravdu. Svým způsobem mi připomínal komisaře Maigreta. Nejvíce asi tím, jak urputně toužil poznat Oferovu osobnost, protože stejně jako Maigret věří, že jedině tak může odhalit, co se stalo.

Dror Mišani nestaví vyšetřování na technických či technologických postupech, o laboratořích takřka není řeč, opírá jej zejména o rozklíčování psychologie hlavních postav. Do toho vnáší své znalosti literatury (Franz Kafka svým dílem ovlivní část příběhu) i úvahy na různá témata, například, proč je tak hrozné vyšetřovat případy s pohřešovanou osobou:

„Těžké je, že člověk neví, jestli vyšetřuje zločin, nebo ne. Víme, jak máme vyšetřovat zločiny, a víme jak při výslechu zlomit pachatele, ale v případech pohřešovaných obvykle netušíš, jestli byl spáchán zločin, nebo ne. Jen tak chodíš a podezíráš sousedy, přátele, příbuzné, samotného pohřešovaného, lidi, kteří si o pohřešovaného dělají starosti jako ty – vlastně si o něho dělají starosti mnohem větší než ty –, jenže ty je podezírat musíš, nic jiného ti nezbývá, musíš si myslet, že před tebou všichni něco tají.“ (str. 85)

A že toho opravdu tajili hodně, se ukáže ve velkém finále. I když by se mohlo zdát, že v knize je o překvapivé zvraty nouze, nenechte se mýlit a vyčkejte se svými soudy až na samotný závěr.

Nenechte si ujít současnou izraelskou detektivku Případ pohřešovaného, kterou pro české čtenáře přeložil Jindřich Vacek a vydalo nakladatelství Argo.

Související knihy

Mišani, Dror

Argo, 2016